Je podzim, konec sezóny...

Je podzim, tak jako vždy
Brouci a pavouci
Náhle mění směr
Přímo do tvý hlavy

A nejen brouci a pavouci...Dlouho jsem nepsal, nebylo kdy, musel jsem totiž v práci začít pracovat. Slíbil jsem povídání o zoo, babičce v autobuse...

V neděli po špatně načnutém, výborně otočeném a nedobře zakončeném zápase Pražské klubové fotbalové ligy (0:1,2:1,2:2), po dobrém obědě, vystoupal jsem ke skleníku Fata Morgana pražské botanické zahrady. Byl totiž poslední den výstavy tropických motýlů a já se na ně dlouho těšil.

Čekal jsem sice, že ve skleníku bude horko a vlhko, ale 26 stupňů a 90% vlhkost vzduchu mě překvapilo. Orosily se mi brýle a to žádné nenosím. Všude spousta tropické zeleniny a hned pár metrů za vstupem nádherný tmavomodrý motýl. Jen tak si seděl na listu tropického plevele a nechal se fotit (ja foťák neměl :-(. Kousek nade mnou poletoval další... Horko, vlhko a do toho krásně nazvučený prales. Na stěnách skleníku byla totiž spousta reproduktorů, které dotvářeli pěknou iluzi tropů. Skleník byl krásný, motýlů poskrovnu a lidí možná až příliš.

Když jsem Fatu Morganu opouštěl, slunce už bylo za mraky, ze kterých tu a tam ukáplo. Přede mnou půl Prahy, protože skleník je na pěkném kopci. Na strahovském stadionu se rozsvěcela světla, čekalo ho derby Sparta-Slávia. Po cestě jsem si dal párek v rohlíku a zamířil k autobusu.

Jenže...jenže autobus staví u ZOO a když jsem tam stál, neodolal jsem a zašel si i tam. Bylo mi podzimně, neveselo a už jen myšlenka na úžasné lachtany mě trošku rozveselila. Před vchodem jsem se v mašince u vstupu zdarma vyfotil a chvátal k lachtanům. Pospávali na kamenech, občas se otočili a vypadali velmi spokojeně. Maličko jsem pookřál. Jenže...jenže do ZOO chodí lidé většinou v párech... Měl jsem tedy neustále na očích to, co nemám a co mi chybí...

Neveselý jsem zašel ke gorilám a zdržel se hodně, hodně dlouho. Stál jsem tam, koukal na ně a přemýšlel. I gorilí samec Richard přemýšlel. Seděl, okusoval větvičky. Najednou se zahleděl do prázdna, pak koukl na lidi za sklem, větvička mu vypadla z ruky. Obhlédl výběh a šel si zase po svém. O kousek vedle opatrnými krůčky zkoumala okolí Moja, gorilí mimino, které se narodilo těsně před Vánoci 2004. Moja je svahilsky první...

Trochu jsem zmoknul, obešel zbytek zoo, vynechal jen vlky a antilopy. Sedl na autobus, přijel na kolej a sledoval potupnou porážku Sparty 1:4.

A co babička? Babička nastoupila do autobusu kousek za ZOO a hned se dala do řeči s klukem, ke kterému se posadila. "Je mi sedmasedmdesát a když se v téhle svěžesti dožiju osmdesáti, budu spokojená... a pak? Pak už je to jedno. Víte jaký je můj recept na zdraví? Klid, příroda a pohoda. "

Přírody bych měl dost, ale pohody a klidu akutní nedostatek. Zkusím zajít do lékárny, aspoň pro malou dávku.

Fotka Moji je stažená z webu pražské zoo (http://www.zoopraha.cz). Foto Faty Morgany z galerie na serveru pooh.cz.