úterý, října 31, 2006

Jednoho večera


Kručelo mi v břiše, šmejdil jsem po pokoji a hledal něco k snědku. Bylo mi stále více jasnější, že do Delvity musím.

Oblékl jsem se mnohovrstevně, přeci jen ještě nejsem úplně zdravý. A ten fotbal jsem večer rozhodně nehrál já. Docoural jsem se k Delvitě, chystal se vstoupit, ale málem jsem vrazil do člověka, který stál uprostřed dvěří. "Máme zavřeno." Chvilku jsem tupě zíral, ale vedle stojící žlutá cedula opravdu hlásala, že 30.10. je večer inventura. Jenže co teď s hladem a chladem. Vydal jsem se k Radkovi (ne že by měl nějaký radek něco k jídlu, je to večerka kousek od Kulaťáku), ale po cestě jsem si to rozmyslel a zašel si pro čerstvou bagetu. U pokladny stála sympatická menší brunetka. Byla tam nová a pěkne se smála. Celou dobu.

"Dal bych si bagetu a borůvkový muffin."
"Tu bagetu světlou nebo tmavou?"
"Světlou...a ten muffin taky."
"Dáte si něco k pití?"
"Ani ne, máte to moc studené, " koukl jsem se nemocně.
"Bez ledu to moc studené není," usmála se.
"To ne, pořád moc studené."
"A co džus."
"Taky studený...a kafe je zase moc horké."
"A latté?" zkusila to ještě.
"Slibuju, že příště si pití dám."
"Dobře...a dobrou chuť."

Bagetu jsem hned venku vybalil a za chůze ukusoval. Vydžela mi dlouho, ale kousek před kolejí už jsem musel vytáhnout i muffin. Blížil jsem se k poslední křižovatce a krom cvakaní podpadků nebylo nic slyšet. Podpatky se blížily, za chvíli zpoza rohu vyšel mladý elegantní pár. Ona, gravitace a alkohol se trošku nepohodly, na podpatcích lehce brusila, leč stála se snažila jít jako dáma. Až na několik zakolísání ji to celkem šlo. Když jsme byli pár kroků od sebe, povídá: " Nemáte pro mě něco k jídlu?" "Ne." "Proč ne?" zeptala se. "Jo vy myslíte pro vás, ja vám špatně rozuměl, ulomte si". On přihlížel a smál se. "Co to máte?" zkoumala dál. "Borůvkový muffin," ukázal jsem ho s úsměvem. "To nechci, co máte v tom sáčku?" "Tam už nic není," povědel jsem a ukázal vnitřek sáčku. "Jak to? Vy pro mě nemáte nic k jídlu?" zeptala se smutně. "Nemám, omlouvám se. " On se zasmál, poděkoval a odváděl ji domů.



Celý příspěvek...

čtvrtek, října 26, 2006

Ale jo, bydlím

Vezmi trochu tekutého škrobu, hoď do toho hladkou mouku, přidej jahodovou a malinovou červěň a trochu rumové hnědé na dobarvení. Zamíchej a napatlej na obličej.

Jak už to bývá, lidi se scházeli pomalu. Pohled na malou skupinku a horu sudů piva bylo trochu strašidelný. Smrt, co okolo obcházela, do toho všeho dobře zapadla. Lidé se trousili pomalu, byli trochu bledí a občas jim tekla krev. Sem tam hřebík v hlavě, kruhy pod očima, podřezaný krk. Inu, bubenečská party.

Byl jsem hrozný společník, neustále jsem někam odbíhal. Do dvoudecovek jsem nám čepoval pivo a v mezičase maloval lidi a kapal na ně krev. Svou ne, ve mně by se krve nedořezal. A když, tak hluboko. Když jsem vzhlédl, klubovna byla plná, stálo se na chodbě i venku. Jenže prázdných sudů nepřibývalo.

Střih.

Je půl druhé, hudba už skoro nehraje, ale hučí to jako v úlu. Ozýva se bolestivý výkřik. Došlo pivo. Došlo 900 piv.

Střih

Půl třetí, v klubovně už postává pár hráčů u fotbálku. Vratný zametá, vytíram okolo sudů. Snášíme odpadky do tašek; plechovky od piva, rozbité pulitry, papíry, vajgly.

Střih

Půl čtvrté. Konečně se mi podařilo smít barvu z vlásů, obličeje i rukou. Jdu spát.


Fotky zde.



Celý příspěvek...

úterý, října 24, 2006

Homeless

Mám takové temné tušení, že ve středu ráno nebudu mít kde bydlet. V uterý večer totiž u koleje zastaví dodávka a řidič něco nanosí do klubovny. Okolo sedmé se začnou scházet vyhaslé postavy, propadlé oči, v ruce sklenice a budou se dožadovat vstupu.

Postav je hodně, nepočítaně. Devět sudů, devětset piv. "Klidná party známená žádní policajti." No jo, ale těžko je všechny uhlídám. "Já si to tam ráno zajdu zkontrolovat." "Takže kdo za to bude zodpovídat?" Bob. Jau.



Celý příspěvek...

pondělí, října 23, 2006

Zábal

Jsem zase svěží, jako každý pátek dopoledne. Ale kdeže. V krku me střídavě lechtá a škrábe. Hrabu se z postele, pohledem kontroluju vstupenky, které si pobrukují na stole. Spáchám hygienu a šourám se do práce. Nějak si nevybavuju, co jsem tam dělal, jedině snad Mirečkovo parte, ale to vím jen proto, že jsem si ho vytiskl a přivezl domů. Ale už je tu šestá, balím parte, notebook, zbytky zdraví a rozumu, jedu na kolej.

K Akropoli přicházím pozdě, jak jinak. Smrťa mě čeká v hospodě (doteď nevím proč ;), rozdávám první lístky a vybírám výpalné. Tradiční fronta ku šatně a už jsme dole a míříme tam, kam to táhne všechny. K baru. Ač jsa nachlazen a maje na vědomí, že v sobotu dopoledne mám zápas PKFL,říkám si, že jedno pivo mi neuškodí. Potřebuji přeci tekutiny a energii, aby tělo mělo dost sil na léčbu. Smrťa to očividně pochopil a po krátkém poslechu Selfbrush u baru objednává pivo a rum. Nu, to bude léčba. Nestačím dopít, ze sálu už něco lomozí.

Priessnitz hrají parádně, lidí je pod podiem moře a užívají si koncert. Houpu se, poslouchám a usmívám se jako idiot. Tleskám, pískám, přidávají dvakrát, loučí se Sny. Tohle jsem potřeboval, nachlazení mě netrápí, rameno nebolí, je mi fajn. A to teprve začínáme. Šupky dupky k baru a zlý Smrťa opět objednává pivo, rum a utíká shánět Juana. Tak prosím neříká nějaké droze, je to jeho kamarád z Kolumbie. Tedy, člověk, aby bylo jasno. Žádné dvojsmysly s Kolumbií. OK?

Přemýšlíme, kam dál, Juan navrhuje Blind Eye. Po chvíli pochopíme, že myslí Vystřelené Oko. Jenže holky mají jiný nápad - Louis Cypher (čti lucifer ;). Velká hospoda, spousta místa, několiko psů a stůl přesně pro nás. Povídám si s Martou, snad jsem ji neunudil k smrti. Ve tři vyrážíme k domovům a ve čtyři už se zavrtávám do pelechu. Vrtání mi jde snadno, protože se se mnou točí postel, pokoj a řekl bych, že i kolej.

V půl desáté mě budí Pepa (poprosil jsem ho den předem, nebyl jsem si totiž jist, že vstanu), mechanicky se oblékám, hážu věci do pytle a jedu do Kobylis, mám totiž zápas. Přicházím asi o minutu později, všichni jsou převlečení a pobíhají po hřišti. Je mi špatně, nic jsem nejedl a pil jen kávu a Semtex. Poznámkám o netradiční barvě obličeje se usmívám a snažim se zavázat si tkaničku. Soupeřům chybí jeden hráč, proto hrajeme fair = naprosto příšerný fotbal, nedaři se snad vůbec nic. Hraju vzadu, vyvážím míče, nahrávám a sprostě nadávám. Pokažené přihrávky, ztracené míče, naprostá fotbalová neschopnost. Když nahraju před prázdnou branku a dva (!!) spoluhřáči nedokážou dát gól, umlkám a nadávám potichu. Rozhodně už nemám zelenou barvu, jsem rudý až běda. Abych to zkrátil, nakonec jsme vyhráli 3:0 a byl to nezapomenutelný zážitek. Nejhorší zápas, co jsem za těch 7 let v Praze zažil.

Když jsem se začal po zápase převlíkat, začalo pršet, nadával jsem ještě víc. Ale vzpomněl jsme si na Bedruchu (ehm, nejmenovat!), zavolal ji a za půl hodiny jsme seděli Na Kovárně a čekali na jídlo.

V neděli jsem na velký fotbal nešel a ležel. Ležím i teď.

Fotky jsou tu.



Celý příspěvek...

čtvrtek, října 19, 2006

Stereo

Užil jsem si týden neplaceného volna a ejhle, dostanu do konce roku novou smlouvu, práce pro mě je na 75% úvazek a ještě dostanu stravenky. Takže jsem přestal divoce shánět novou práci a koukam se po ní už jen vlažně.

Během onoho týdne jsme stihli prohrát 2:0 v Černošicích (Pražská klubová liga) a 3:2 na Strahově (Strahovská liga). Strahovské utkání byla naše premiéra v první lize, takže jsem byl zvědav, co předvedeme. Pár minut po začátku už jsme vyhrávali 1:0 po zmatcích v obraně soupeře a Tomíkově parádní trefě. Vedení jsme drželi celý první poločas, takže soupeř (Pytel mouky) byl maličko nervózní. V druhé půlce jsme ovšem spáchali několik chyb a každá nás stála jednu branku. Pepovi se ještě povedlo snížit na 3:2, leč přes velký závěrečný tlak už tento stav zůstal. Za pár minut odjedu na kolej, popadnu věci a vyrazím do Suchdola na trénink s místním klubem. Tomík straší, že bych mohl za jejich B-tým o víkendu nastoupit. Aby toho nebylo málo v sobotu opět v Pražské klubové čeká utkání s nejslabším týmem soutěže. Ale dost bylo sportu.

Janča mě vytáhla na oběd do Govindy, kde se ukázalo, že na tento typ stravy nejsem stavěn. Zeleninová smršť mě tížila v břiše celý den a během jídla mi bylo i maličko špatně. Když to srovnám s vegetariánským zážitkem po fotbalovém utkání, nedá se to srovnat. Obalované tvarůžky, osmažené, k tomu česnekové brambory, plzeň. Pohádka.

Ve škole se věci taky pohly, mám konečně oficiálně nové zadáni diplomky, celé úterý jsem trápil počítače a kompiloval jádro Elinosu, nadával a přebíhal mezi dvěma stroji.

Tohle všechno jsou důvody, proč jsem nepsal na blog. Bylo sice o čem, ale nebyla valná chuť.

A ještě pohled do blízké budoucnosti : přede mnou na stole leží devět vstupenek na páteční koncert Priessnitz. Původně jsem sice chtěl na Českou filharmonii, ale tu si dám za týden.



Celý příspěvek...

pátek, října 13, 2006

Roční období

Nejen teplota a svit slunce se mění při střídání ročních období.

červen : "Dobře, zatím není třeba měnit smlouvu. Uvidíme, kolik budeš mít odpracováno hodin, a pak to kdyžtak změníme zpětně." A tak jsem pracoval téměř na full-time.

říjen : "Víš, neříká se mi to snadno. Nechceme o tebe přijít. Věc se má tak, že teď odpadlo několik projetků...zkrátka, není pro tebe práce. Máš nejvíc odpracovaných hodin a podle tvé smlouvy ti tedy zbývá do konce roku 80 hodin, což je...počkej, já to spočítám... 7.5 hodiny týdně. Byly na tebe vždycky dobré reference...když se něco změní, dáme ti vědět."


from:bob
to:boss

Chápu sice, že odpadlo několik projektů, že teď není tolik práce.
Nicméně to není moje chyba. Moje chyba byla, že jsem vám věřil a
nenechal si vše písemně potvrdit. Myslel jsem si totiž, že jednám se
slušnou firmou. Ano, teď je vše právně v pořádku, protože odpracuji
jen to, co mám ve smlouvě.

Mám několik vedlejších projektů, lépe placených. Ale CN pro mě byla
vždy první, protože mě tahle práce baví a je mi tu s lidmi dobře.
Těším se na vaše návrhy.




Celý příspěvek...

středa, října 11, 2006

Brankopy


Měli jsme dorazit vlakem do Vápenné, kde nás čekal průvodce. Podivná postava v kožešinách a v ruce hůl. Vedla nás za vesnici, přes potok, pole až do lesa. Stoupali jsme do kopce po štěrkové cestě. Zastavili jsme u studánky, napili se a pokračovali vzhůru. Po nějaké době jsme přisli k chatě. Byla prázdná a zamknutá. Hledali jsme a našli vzkaz: klíč je u studánky. A tak se někdo z nás vrátil, my zatím čekali. Stmívalo se a trošku ochlazovalo. Klíče jsme se dočkali.

A další vzkaz: vyražte po setmění po dvou cestou až kam vás nohy donesou. Šli jsme se Silvou, v lese bylo ticho tichoucí, vítr nefoukal, takže byly slyšet jen naše kroky. Silvuš vykřikla, ale to před námi jen přeběhla myš přes cestu. Nebylo vidět víc než na pár kroků; nad námi temné nebe, které bylo ale o něco světlejší než neprostupná černota po stranách. Kráčíme rozvážně dál, mlčíme a hledíme na nebe, abychom odtušili, kudy vede cesta. V tom se po pravé straně ozval hnusný škřípavý zvuk. Otočili jsme se uviděli ve výšce siluetu, která třímala kosu a pomalu ji brousila, až jiskry létaly. Les mlčel a zvuk kamene na kovu nepěkně studil. Šli jsme raděj dál.

Jdeme, stále mlčíme a skoro slyším, jak Silvuš tluče srdce. Koukám stále vzhůru, trápím oči, aby rozlišily těch pár odstínů černé. Něco mi naráží na tvář, padá na vlasy, podivná pavučina, Silva se vedle mě taky zamotává, ale nakonec se nám daří vyprostit se a jdeme dál. Teď už tluče srdce i mně. Jdeme možná o něco rychleji a snad je i trochu světleji. Světleji natolik, že vidím několik metrů před námi uprostřed cesty nějaký sloup. A nebo je to postava? Brzo to zjistíme, protože tím směrem stejně musíme. Bližíme se a sloup je stále silnější. Obcházíme ho a slyšíme, jak se ve větru pochupuje.

Cesta se klikatí a před námi se otevírá prostranství. Ale to už nám jdou naproti postavy a dávají nám do rukou svíčky. Vedou nás po cestičce, přes kameny, větve a kapradí. Vyvedou nás do kopce a poručí zůstat. Kolem nás, pod námi i nad námi svítí svíčky a to vše se zrcadlí ve vodní hladině pod námi. Lesem se nese šepot, objevují se další a další svíčky.

Na skále nad hladinou se objevuje postava. Promluví a slova se odráží od skal a od hladiny. Mluví o lese, o přírodě.

Nakonec se vracíme na chatu, bavíme se mezi sebou a jsme překvapeni, že černý sloup skoro nikdo neviděl. Byl tam vůbec?

Tohle se stalo hodně dávno a mrzí mě, že doba Mlýnů, Brankop, Veverek, Výrovek je pryč. Byl jsme tam s vámi rád, se všemi.

P.S. Klikněte si na fotku.



Celý příspěvek...

úterý, října 10, 2006

Pavouk

Spěchal jsem z koleje ke Staroměstkému náměstí, kde mě čekal v restauraci U Radnice balíček z domoviny. Mamka napekla, taťka natrhal jablka, přidali vajíčka od našich chuderek slepic, knížku a svetr. Taková KPZtka.

Když jsem svištěl okolo hřiště v parku, jedno prázdné zaparkované auto se začalo pomalu rozjíždět, pěkně ve mě hrklo. Jenže z vedlejšího auta vyskočil pavouk, za sebou táhl vlákno, doskočil až na střechu jedoucího auta a omotal pavučinu okolo antény. Vlákno se najpalo, zapružilo, ale auto se zastavilo. Zpocený pavouk si sedl na střechu a ztěžka oddychoval. Díval se na vlákno, kterým houpal vítr, utíral se pot z čela a pomrkával očima. Pak si mě všiml, lehce pokynul druhou levou přední a prohodil, že tohle teď má furt. Lidi spěchají a ani pořádně nezabrzdí.

Nu a taky je možné, že to vlákno tam dovál vítr a pavouk byl jen lístek,k terý spadl ze stromu. Těžko říct, spěchal jsem.



Celý příspěvek...

pondělí, října 09, 2006

Bojito

Páteční probuzení bylo příjemné, i když velmi časné. Postel sice nebyla moje, ale člověk si od té kolejní potřebuje občas odpočinout. Přejdu teď nezajímavou pracovní epizodku (9:05 - 17:00) a skočím rovnou do metra, stanice Můstek B, 19:24.


Zvoní telefon, Smrťa se jen tak ptá, jestli jsem se neztratil. Ne že by měl takovou starost o mě, leč v tašce jsem měl tři pytlíky třtinového cukru, brčka a drtítko. U Smrti se totiž rozjíždí bytová party s mojitem v jedné z vedlejších rolí. A měl jsem dorazit v sedm.

Po pár minutách vcházím do dvora domu, hledám správný znovek, ale než zaostřím, opodál pokuřující postava mě pouští dovnitř. Stoupám po schodech, pozdravím se Smrťou, zaplouvám do kuchyně a je mi představen můj tým. Stal jsem se totiž pro tuto chvíli barmanem a ve velkém mícháme mojito. Vhazuju limetky, trhám z květináčů mátu, drtím a předávám Katce, která dodává led a mezitím limetky krájí. Ve dveřích se objevují stále nové tváře a žádají si svůj příděl. Ve velkém tempu se mi podařilo do 4 drinků nenalít rum, ale všiml si jen jeden konzument.

Vedle v místnosti se už žhaví projektor: Smrťa byl totiž o prázdninách v Namibii, kde pracoval na projektu Člověka v tísni. Tato neziskovka v cíli jeho cesty provozovala dílnu, ve které místní vyráběli spoustu věcí, jež se potom prodávají po světě (a samozřejmě i tady) podle principů Fair trade.

V místnosti 5x5 metrů bylo asi 20 lidí, Smrťa promítal fotky, vyprávěl, lidi se ptali, koukali a popíjeli. Během promítání přicházeli další a další a ke konci jich pár koukalo oknem, protože dovnitř se nevešli. V další místosti byly ony výrobky, které Smrťa přinesl ze skladu, aby je jednak ukázal a jednak si je mohl kdokoliv koupit. Kabelky, tašky, zvířátka, to vše ušito v Namibii a opatřeno podpisem toho kterého pracanta, z nichž většinu jsme viděli na fotkách.

Po promítaní se povídalo, jedlo, pilo, povídalo. Když došel bílý rum, kdosi vytáhl rum z Božkova (s plachetničkou). A tak vzniklo Bojito. Posléze na scénu vtrhl likér z Mikulovic, slivovice a dalši. A to už někdo tančil, někdo se pral, další pokuřovali na pavlači. Poznal jsem carevnu Kateřinu, viděl a slyšel recitovat poezii na zvuku baskytary. Prohodil jsem pár slov se slečnou ze Žižkova, se kterou jsme po sobě pokukovali, ale byl jsem kamsi odvolán a pak už jsem ji jen stihl zamávat na schodišti. Ve tři hodiny téměř rovně a téměř pěšky domů.



Celý příspěvek...

čtvrtek, října 05, 2006

Že jsme se ptal

Položil jsem jednoduchou otázku a dozvěděl jsem se více, než jsem chtěl ;)



Bob: ola, @ se rozesla a nebo jsem vcera neco blbe pochopil?

ooo: jj..uz davno

ooo: Bobe proboha at te ani nenapadne zase neco zkouset na holku ktera se rozesla!!!

Bob: trdlo

Bob: :)

Bob: zase? :)

Bob: ja se jen ptam, pac jsem byl vcera pod vlivem

ooo: tak proc se na to ptas.....to ti muselo bejt jasny

Bob: tak nevim, jestli jsem slysel dobre

Bob: jak jasne?

ooo: sam ses zeptal:)) takze je ti to jasny

Bob: kdyby mi to bylo jasne, tak se neptam , ne? :)

ooo: ale ty se ptas i kdyz ti veci jasny jsou

Bob: :-)

Bob: ze jsem se ptal

Bob: :)

Bob: mne zrovna ti dva prisli jako dvojka, co se nerozpada

Bob: a priznam se, ani jsem nevedel, ze se jmenoval *..takovy ja jsem

Bob: proto se ptam, vime?

ooo: ale zeptat se muzes,....jen jsem se bala, ze chces neco zkouset

ooo: nebo ze mas v planu neco zkouset

Bob: neznam ji, kontakt nemam, cas nemam, dej mi svatek

Bob: :)

ooo: chtela jsme te zadrzet:)))

Bob: a jeste mi vysvetli to "zase"

ooo: to je slovo, ktere vyjadruje, ze se neco, napriklad nejaky dej uz stal, nebo se nekolikrat opakoval

ooo: :-)

Bob: jeste ze te mam

Bob: ja jsem tak stastny clovek

ooo: :))

Bob: co ja bych si bez tveho vysvetleni pocal

ooo: :-)

Bob: ale promluvila jsi a najednou vidim svetlo

Bob: zivot ma opet smysl

Bob: ach, dekuji

Bob: a ted mi to vysvetli celou tu veta, ktera obsahovala slovo 'zase' :)

ooo: Bobe!!!!

Bob: :-)

ooo: sam viiis

Bob: no prave ze nevim, koho myslis

Bob: :)

ooo: tak premejslej

Bob: no jo, v tom pripade je rozesla kazda

Bob: :)

Bob: pred delsi ci kratsi dobou

Bob: vybavuju si jednu

Bob: a to jeste s vyhradami

Bob: .)

ooo: prosimte me tak nebombarduj zpravama

ooo: jsem v praci

Bob: :-D

ooo: a co ==?

Bob: a tobe to kvika?

Bob: == nebyla rozesla

Bob: jeste

Bob: :)

Bob: to byla az pak

ooo: jeste lepsi:))

Bob: a taky jsem si to odskakal

Bob: ;-)

Bob: kvik

ooo: a jak to s vama vypada ted

Bob: hadej dvakrat

Bob: nikdy nic nebylo a nase seznameni probehlo ma mila pred kinem, ktere neni

Bob: asi tak

Bob: byl jsem takovy letni omyl

Bob: opet :-)

ooo: jo..vidis...a toho jsme te chtela uchranit

Bob: odted se seznamuju zasadne v zime

Bob: ;-)

ooo: protoze @ ted nevi co chce

ooo: a * ma porad dost rada

Bob: kurna, kam jsem se to dostal prostou otazkou

Bob: stacilo rict: ano...a ja bych v klidu pracoval dal

ooo: ma v tom maglajz

Bob: a ty tez

Bob: :)

ooo: ok...:)

ooo: ANO:)

Bob: dekuji za odpoved

ooo: a ted do prace

Bob: :-)

Bob: a preji mnoho pracovnich uspechu .)

Bob: hele, muzu tenhle rozhovor publikovat?

Bob: mne se libil :)

Bob: beze jmen

Bob: muzu?

ooo: :))))

ooo: beze jmen:))

ooo: muzes

Bob: dekuji ;)

Bob: zitra k docteni na blogu .)

Bob: (na nove adrese)

ooo: ok.))

Bob: bobovo.blogspot.com



Celý příspěvek...

středa, října 04, 2006

Podzem

Je podzim tak jako vždy
Brouci a pavouci
Náhle mění směr
Přímo do tvý hlavy

Kdekdo to špatně špatně snáší
Marně se brání
Kdekdo si raděj pustí plyn
Ale ne ještě ne

A tady nic...



Celý příspěvek...

úterý, října 03, 2006

Vánoce

V půl deváte jsem vstal, snažil se pochopit noční návštěvu zlodějky, posnídal a šel na svou první přednášku v posledním semestru. Našel jsem správou učebnu, už tam sedělo asi 30 lidí. U dveří stál přednášející.

"Ááááá, pan Stalmach, to už jsou vánoce?" Někdy si říkám, že by možná bylo lepší, kdyby si mě lidi nepamatovali ;)



Celý příspěvek...

pondělí, října 02, 2006

Ty brďo

V sobotu jsem si pěkně pochodili po brdských kopcích (a), našli zkamenělé trilobity (b), nachodili během krátké doby (d) spoustu kilometrů (c), vypili maličko vína (d) a všem se to moc líbilo (e).







  1. dva
  2. úlomky a otisk hlavy
  3. 17km
  4. 6 hodin
  5. 3l
  6. mít s sebou pistoli, tak jsem někteřé brblající ("A proč teď jdeme z kopce, když jsme šli předtím do kopce? Cože, tam dolů? Nechcete nám to vyfotit a ukázat pak?") krutě odpravil.



Fotky jsou tu.




Celý příspěvek...

neděle, října 01, 2006

Živé

Stává se to jen občas, ale stojí to za to. Většinu času se nešikovné prsty perou se strunami a snaží se vyloudit alespoň přibližně, co by chtěla hlava. Kytara kníká, drnčí struny o pražce, bída a děs. Ale po půlnoci se to stalo...

Prsty lítají lehce, dřevo vrní, levá ruka poslouchá a skáče na správné pražce ještě chvíli předtím, než si uvědomím, že vlastně přesně tohle jsem chtěl. Pravá ruka vybrnkává neznámou rychlostí, všechno zní, jak má. Mám radost.



Celý příspěvek...