Spěchal jsem z koleje ke Staroměstkému náměstí, kde mě čekal v restauraci U Radnice balíček z domoviny. Mamka napekla, taťka natrhal jablka, přidali vajíčka od našich chuderek slepic, knížku a svetr. Taková KPZtka.
Když jsem svištěl okolo hřiště v parku, jedno prázdné zaparkované auto se začalo pomalu rozjíždět, pěkně ve mě hrklo. Jenže z vedlejšího auta vyskočil pavouk, za sebou táhl vlákno, doskočil až na střechu jedoucího auta a omotal pavučinu okolo antény. Vlákno se najpalo, zapružilo, ale auto se zastavilo. Zpocený pavouk si sedl na střechu a ztěžka oddychoval. Díval se na vlákno, kterým houpal vítr, utíral se pot z čela a pomrkával očima. Pak si mě všiml, lehce pokynul druhou levou přední a prohodil, že tohle teď má furt. Lidi spěchají a ani pořádně nezabrzdí.
Nu a taky je možné, že to vlákno tam dovál vítr a pavouk byl jen lístek,k terý spadl ze stromu. Těžko říct, spěchal jsem.
úterý, října 10, 2006
Pavouk
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 Comments:
Pěkný, moc pěkný, hele, balíček? Já chci taky balíček:( :-P
Musis pockat, az pojede soused do Brna .)
Dobře ty :) já chci taky balíček a kraťasy :D
Post a Comment