úterý, února 28, 2006

Inf.

Pozdě vstát na diplomový seminář běžet do laborky sednout kynout zoufale koukat na destičku s procesorem ptát se osciloskop zkoumat chybu v nastavní sériové linky najít vůbec nejíst hloupý spoustu chyb najít školitele potkat nejít do práce ze školy až v osm večer fotbal do devíti dohnat vše medem seriál spatřit na posteli sedět notebook na kolenou hřát zapomněl jsem paritu počítat zítra snad fungovat spánek láká hlava boří do peřin spát na Filipa Worma vzpomenout Almanach




Celý příspěvek...

neděle, února 26, 2006

Ve vlastní štávě

S hlavou jako střep po Marwellově oslavě 30. narozenin jsem jen stěží vylezl z postele. Nepil jsem skoro nic, ale nějak se to všechno nehezky pomíchalo. Stát jsem nemohl, ležet nešlo, jídlu se nechtělo dovnitř, naopak žaludek vykazoval opačné tendence. Chodil jsem po chodbě, abych to neměl daleko k toaletám (tedy, my tu máme jen hajzly, ale zní to líp). Veselý telefonát zvedl náladu, ale hlava bolela čím dál víc. Jenže tenhle víkend musím být bystrý, jinak ten zápočet nedostanu.

V jednu jsem se vydal do školy, zhroutil se do laboratoře a začal se bratříčkovat s panem SABem znavým 80C537A, což je mikroprocesor, pro který jsem měl částečně v assembleru, částečně v Cčku naprogramovat klienta systému Measurement Bus. Něco málo už jsem odsimuloval na virtuálním procesoru, ale první setkání s živým zástupcem nedopadlo příliš dobře. Seděl jsem tam nad tím do šesti, kdy už ing. Novák musel domů.

Na koleji jsem doplnil živiny, tekutiny, povzbuzovadla a chvílemi v sedě, chvílemi v leže pokračoval až půl deváté do rána. Nepohnul jsem si ani o fous, východoněmecký Messbus vzdoroval. Zaklapl jsem notebook a spal do jedné hodiny. Pak opět do školy.

Tam jsem po pár hodinách přišel na to, že celou dobu používám špatnou sériovou linku (čekal jsem data tam, kde holt žádná nechodila). Po tomhle procitnutí už jsem poskakoval celkem obstojně. Když jsem v osm večer odcházel, už aspoň potvora uměla přijímat data. Některé věci se holt musí vysedět.

Mimochodem, dostal jsem o víkendu SMSku s žádostí o pomoc s nastevením blogu, jen se jaksi dotyčná zapomněla podepsat. Rád pomůžu, jen nevím komu ;) Napiš ještě jednou.

A ztratil jsem hodiny, dárek to k 18. narozeninám. A našel ztracený kapodastr. Asi se mám míň trápit časem a víc hrát na kytaru. Provedu ;)



Celý příspěvek...

čtvrtek, února 23, 2006

Adrenalinová jízda

Během učení se na zkoušku jsem odbíhal do studovny, kde byl na stěnu promítán hokej. Připojil jsem k notebooku Pepův starý monitor a tak můžu levým okem koukat na olympiádu a pravým studovat na počítači. Naprosto ideální prostředí pro učení. Už mi tu chybí jen kubánská kapela za zády pro lepší soustředění.

Okolo čtvrté ráno jsem zalehl a doufal, že ke mě zadání bude milostivo. V devět ráno jsem už přeslapoval před podzemní laboratoří. Tam už mě čekal profesor Boháček, předal mi zadání a na 45 minut odešel. U zkoušky totiž můžeme používat veškerou literaturu, včetně skript, sešitů, poznámek, výpisků.

Navrhněte zapojení Josephsnova kompenzátoru využitelné při kalibraci stejnosměrných napěťových etalonů Datron 4910 s jmenovitou hodnotou výstupního napětí 10 V. K dispozici je pole 2076 Josephsonových kontaktů, z něhož lze získat napětí 0,9 až 1,1 V.

Kupodivu, zapojení jsem vymyslel, pomohl sešit se starými laborkami z jiného předmětu stejného přednášejícího. S druhou úlohou jsem měl trochu větší problémy. Sice jsem si dokázal řešení představit, leč moc mi nešlo tohle řešení přetavit v rovnice. Nakonec jsem asi po desetiminutovém koukání do papíru řešení našel.

Taky se vám stává, že máte celkem jasný pocit, že daný problém řešit umíte, ale v okamžiku, kdy chcete tohle řešení zrealizovat, je najednou ukryto jakoby v mlze? Stává se mi to třebas s hudbou. Slyším melodii, v duchu si ji zpívám, ale když ji chci zahrát na kytaru, občas to jde ztuha.

Ale jak jsem už psal, napsal jsem si pěkně postupně rovnice a výsledek se vyloupl. Jediná potíž byla, že podobný úkol jsem neřešil, takže jsem netušil, je-li moje řešení aspoň trochu správné. Ukázalo se, že ano a po pár dotazech k řešení mi byla nabídnuta dvojka. S úsměvem a úlevou jsem přijal a utíkal se dospat.





Josephsonův jev nastává zjednodušeně řešeno v supravodičích, které jsou ozařovány mikrovlným zářením v řádech gigahertz. Vzniklé napětí pak zááisí jen na elementárních fyzikálních konstantách. Toto napětí dokážeme určit s nejistotou v řádu 10^(-5) %. Z elementárních konstant, které se vyskytují ve vztahu pro výpočet tohoto napětí, známe kupodivu nejméně přesně Avogadrovu konstantu.

Studenti fyziky si hrají s tekutým dusíkem. Doporučuju videa u konce stránky.

Na fotce je molekula adrenalinu.



Celý příspěvek...

úterý, února 21, 2006

Značka

Právě testuju kousek software, který se programuje v Dánsku a Kanadě. Jde opět o letadla, motory a dokumentaci. Webová aplikace (běžící v Norsku) se stará o různé verze dokumentů, spoustu uživetelů a uživatelských skupin.

V jedné fázi testuju, jestli se danému uživateli zobrazují příslušné změny. Dokumenty, které měním, si značkuju řetězcem *****BST*****, což je jen zkratka, kterou mám přidělenu ve firmě.

Dnes jsem začal testovat novou verzi, na kterou jsem zatím ještě nesáhl a v jednom dokumentu jsem tuhle značku našel. Dánové ji holt začali používat taky :)



Celý příspěvek...

Slovanský tanec

Kolem půl čtvrté jsem zamyšlen stoupal ke kanceláři. Měl jsem o čem přemýšlet: zaplatil jsem za školu, zapsal se do dalšího semestru, prodloužil ubytovací smlouvu, čeká mě zkouška, dva zápočty. V jedné ruce pár rohlíků, v druhé sýr a müsli tyčinku. Vešel jsem do kanceláře a maličko jsem se zarazil.

Sedělo tam totiž 11 lidí a právě naslouchali hlasu z telefonu. No jo, pravidelný status meeting, úplně jsem zapomněl. Pověsil jsem bundu na věšák a vybalil notebook. Suché zipy na brašně suše zapraskaly, trochu jsem rušil. Otevřel jsem notebook, který se hned začal probouzet z hibernace. Hlas v telefonu stále něco vyprávěl a ostatní natahovali uši, aby pořádně slyšeli.

V tom se místností rozcinkal zvuk klavíru. Skoro bych řekl, že to byl Slovanský tanec č.7 v úpravě pro dva klavíry. Ostatní se lehce smáli, protože hlas v telefonu nebyl vůbec slyšet. V sousední budově je nahrávací studio, ale nezdálo se mi, že by zvuk dolehl až k nám. Měl jsem podivný pocit, že koukají na mě. Aby ne, zvuk vycházel z mého notebooku. Uspal jsem ho na koleji v okamžiku, kdy jsem přehrával hudbu a po probuzení v práci začal zase hrát. Přiskočil jsem k němu a známou kombinací kláves se ho snažil ztlumit. Jenže ještě předtím, než jsem ho na koleji uspal, vypnul jsem obslužný software pro speciální klávesy. Hudba hrála dál, notebook svítil a čekal na přihlášení.

Nakonec jsem tu potvoru ztlumil, ale červenal jsem se ještě deset minut poté. Telefonista (z Frankfurtu) asi musel svou pasáž zopakovat, ale to už nevím, protože jsem veškerou energii přesměroval do stydících se center.



Sovy nejsou tím, čím se zdají být.



Celý příspěvek...

pondělí, února 20, 2006

Uteč zimo

Za chvíli začíná nový semestr, nový ročník Strahovské ligy, jaro a tak nějak doufám, že v tomto pořadí. V. , která kvůli mě ztratila brýle, mi vynadala, že je teď na blogu nuda, protože moje hraní s Matlabem ji opravdu nezajímá. Leč, dokud se nedoklepu do nového semestru, hned tak tu veseleji nebude, protože samá práce a žádná zábava dělá z Boba nudného patrona.

Aby řeč nestála : před chvíli jsem hledal původní verzi Bachova boureé, která tak proslavili Jethro Tull. Nakonec jsem ji v rozumné verzi našel.
Doporučuju na link kliknout, skladba je tam volně k poslechu. Předím, než jsem objevil to pravé boureé, vyslechl jsem si jich minimálně 10 jiných - nepoužil jsem totiž google, ale hledal jsem různě po kolejních serverech. Takže přes Haendela, Nohavicu, uplně jiného Bacha a ještě dalšího Bacha jsem se nakonec propracoval k té správné suitě (BWV 996).

Narazil také na Suitu č.5 v e moll (taky Bach). Při prvním poslechu se mi zvuk nějak nezdál a za chvíli mi došlo proč. Klavírista si při skladbě brouká! Myslel jsem si, že jde o nějakou amatérskou nahrávku, ale po chvíli bloumání po síti jsem zjistil, že autor (Glenn Gould) rozhodně amatér nebyl. Poslechl jsem si onu nahrávku ze sedmdesátých let ještě několikrát a brouká tam fakt hezky :)

Ihned jsem si vzpomněl na další mou oblíbenou pasáž ve Dvořákově serenádě, kterou nahrál Kvartet Pražan. Na začátku druhé minuty si někdo odkašle, vrzne židle a poté se otevřou dveře do sálu. Pro mě už je to součást skladby a když jsem slyšel jinou nahrávku, která podobou vadou netrpěla, rychle jsem ji smazal, protože mi tam ve druhé minutě vždy něco chybělo.

Co by nám k tomu řekl otec Furat?

42




Na fotce je broukající klavírista



Celý příspěvek...

čtvrtek, února 16, 2006

Krize je šance

Učil se do pěti do rána, vstal v půl osmé a v půl deváté už koukal na zkouškové zadání. U affinní transformace si nebyl jist, ale počet předložených lícovacích bodů naštěstí nepřipouštěl jinou možnost. Binarní matematická morfologie by taky šla, odtranění šumu v obrázku také. Psal co uměl, žaludek na vodě, hrozně málo času. Protože nechodil na cvičení a přednášky, neznal v místnosti ani živáčka. Po hodině mu hlídající doktorand sebral papíry...

Nu, dobře to dopadlo, zkoušku jsem udělal a až odevzdám zápočtovou práci, dostanu i známku do indexu ;) Venda udělal SRI, koleji se dnes dařilo.

Konečne roztál protivný sníh, snad zase budem moci vyrazit na hřistě.

Ja vím, dnes nuda, ale spal jsem poslední dva dny jen 2.5 hodiny. A při mé potřebě 8 hodin spánku denně začínám cítit jistý deficit. A pořád slyším zvonit telefon.



Celý příspěvek...

středa, února 15, 2006

U konce s dechem


Takhle brzo ráno jsem nebyl vzhůru ani nepamatuju ;). Leč není to tím, že bych dnes brzo vstával, jaksi jsem ještě nešel spát. Právě jsem dokončil 3D model plic, který vznikl analýzou 118 snímků z tomografu. Model je zubatý, protože jsem byl nucen původní snímky zmenšit na jednu čtvrtinu, aby to počítač vůbec zpracoval. Když jsem cvičně nechal snímky v původní velikosti, sežral matlab 250MB fyzické a 850MB virtuální paměti. Našel sice obrysy plic, ale vykreslit to už nezvádl. Zařval, že má málo paměti a klidně si spadnul.

Na první fotce je výsledný model (ze zmenšených snímků), na druhé je jeden z CT řezů.

Teď mě ještě čeká hledání obrysů mozku pomocí aktivních kontur ;) Data jsou tentokráte z magnetické rezonance (MRI).

Matlabový kód sem fakt nedám :)



Celý příspěvek...

úterý, února 14, 2006

Valentýn


Právě mi někdo přál krásného Valentýna. V ten samý okamžik jsem v Matlabu zpracovával tomografový obrázek srdce ;) Tož tak.

A pokud to někoho zajíma, u obrázku jsem zvyšoval kontrast a to pomocí po částech spojité funkce.


H = double(imread('heart.png'));
%negativ
f = 255:-1:0;
negH = f(H+1);
%pro automaticke zjisteni minimalniho a maximalniho jasu
%souradnice srdce urceny rucne
vyrez=H(36:94,56:124);
hmin=min(min(vyrez));
hmax=max(max(vyrez));
%po castech linearni funkce
A=hmin;B=hmax;C=0;D=255;

lmin=ones(1,A)*C;
llin=((D-C)/(B-A))*[1:(B-A)]+C;
lmax=ones(1,255-B)*D;
f=[lmin llin lmax];
linH=f(H+1);
%vykresleni transformacni funkce
plot(f);

show(linH,1);


První obrázek je již upravená fotka, druhý fotka před zpracováním. Graf zobrazuje transformační funkci.



Celý příspěvek...

pondělí, února 13, 2006

Mozek rotuje mozek

Dnes si můj mozek vzal dovolenou. Prostě se ráno nasnídal a šel na procházku. Vrátil se až před chvílí. Půl dne jsem se totiž pokoušel vyřešit 'zahřívací' úlohu za zpracování obrazů...

Jako první krok mě čekalo převedení obrázku do polárních souřadnic. Pro chytrého člověka je to záležitost na pár minut. Zabil jsem tím hodinu a půl. Minimálně. Proč převádím obrázek do polárních souřadnic? V dalším kroku budu totiž obrázek srovnávat s jiným (pootočeným obrázkem) a to pěkně po jednom úhlovém stupni. To máme 359 otočení, což je výpočetně poměrně náročné. Chápu, že ve Photoshopu je to hned, ale my to holt musíme naprogramovat.

A tady se právě uplatní polární souřadnice: v nich totiž stačí pouze posunout souřadnice a obrázek je otočený ;). Převod do polárních souřadnic : hodina a půl práce. Cyklická rotace matice : 30 vteřin hledání v nápovědě Matlabu. Převod zpět z polárních souřadnic? Celý zbytek dne... až doteď.

Já vlastně ani nevím, co jsem dělal spatně, zdá se totiž, že úplně vše. Ale asi ve čtyři ráno jsem se konečně zamyslel (mozek se vrátil) a povedlo se! Juchal bych radostí, ale spolubydlící spí. Tak jsem aspoň vesele zamrkal.

Vtipné je, že vstupní obrázek je řez mozkem, jak sami vidíte. Když se mi konečne podařilo mozek otočit, pootočil jsem si i Nera ;). A víte, co je nejsmutnější? Celá funkce má 14 řádek, což dělá téměr 40 minut sezení u počítače na jednu řádku.


Fotky:
1. původní obrázek
2. mozek v polárních souřadnicích
3. pootočený mozek (posun matice a převod zpět do kartézkých souřadnic)
4. Nero v polárních souřadnicích
5. pootočený a zpět tranformovaný Nero (s Čertem v růžku)


A tady je ona zatracená funkce pro zpětný převod:

function [out]=p2c(im);

im=double(im);
[xm ym]=size(im);
R=linspace(0,xm,xm);
TH=linspace(-pi,pi,xm);
xx=linspace(xm,-xm,xm);
[x,y] = meshgrid(xx,xx);
[th,r] = cart2pol(x,y);
%interpolace
out = interp2(TH,R,im, th, r ,'*cubic');
imshow(uint8(out));

end






Celý příspěvek...

sobota, února 11, 2006

Steganografie

Dnes na večeři s V., když jsem se pokoušel vysvětlit modulaci signálu a filtraci ( vysvětlit to chtěla ona, ja o tom sám obvykle u jídla nezačínám ;), zmínili jsme se o steganografii, která je teď poměrně populární. Do fotky z dovolené vložíte návod na výrobu atomové bomby, leč všichni, kdo budou vaší zprávu číst, uvidí jen nevinný snímek z dovolené. Tedy až na příjemce, který ví, jak odtud zprávu zase dostat. Když jsem si dnes prohlížel staré fotky, našel jsem jednu, kam jsem kdysi podobnou zprávu vložil...

Pozorně se na tu horní fotku podívejte. Co vidíte? Keř, vlevo slunce a uprostřed rozmazaného koně. Fotka umělecky nic moc, ale přesto je tam víc informací, než dokážete dekódovat. Pokud ji totiž prozkoumám já, vidím, že byla vyfocena ve vesničce Adare v Irsku. Čtu v ní, že nás ke kempu přivezl jeden moc hodný Ir, který měl za manželku Lotyšku, pracoval v továrně na ryby a přesto, že si zajel, zavezl nás až před brány kempu. Vidím oblohu plnou mraků, které se hnaly od moře. Slunce zapadalo a za plotem, hned u našeho stanu, se pásli a voněli koně. Chvíli předtím jsme vypili Guinnesse a cider Druid's, povečeřeli chleba s rybízovou marmeládou.

Když už bylo slunce hodně nízko, vyšli jsme před kemp, posadili se na lavičku u prašné cesty a přes obilné pole jsme pozorovali západ. Mezi peřinou z mraků a horizontem se dralo dohasínající slunce, obloha měnila barvy od žlutavé, přes růžovou až nakonec zhasla úplně. Janče to ten večer moc slušelo.

Chvíli jsme tam seděli a nakonec zalezli do našeho malého stanu.

Tuhle informaci jsme do fotky vložili a ani celý Echelon by ji tam nenašel.



Celý příspěvek...

pátek, února 10, 2006

Poctivému neklouže


V práci nuda šeď, leč večerní fotbal se povedl. Hrál jsem sice strašně, ale smál jsem se víc než při poslouchání kázání sekty Živá voda.

Včera byla umělá tráva na hřišti nasáklá vodou a když dnes spadla teplota pod nulu, všechno to krásně ztuhlo. Klouzalo to všude a místy ještě o něco víc. Co jsem ztrácel na technice a pohyblivosti, to jsem doháněl řečma. Musím říct, že se mi dnes dařilo...byl jsem moc rád, že mi spoluhráčí nedali do zubů ;)

Běhal jsem opatrně, jenže když jsem se, coby dočasný brankář, vydal pro míč za bránu, nádherně jsem sebou praštil. Koleno sice bolelo, ale tvářilo se jen trošku odřeně. Krev nikde, jen kůže jaksi chyběla. Jenže při pohybu se koleno pěkně prohřálo a výsledek vidíte na fotce.

Omlouvám se spoluhráčům .)



Celý příspěvek...

čtvrtek, února 09, 2006

Kam kráčím?


Taky bych rád věděl, co studuju. A kdo to konečně úspěšně dostuduju. Popisovat, o čem ten je můj obor by byla celkem nuda. Zato ale rád popíšu jednu z vyčůraných metod, kterou nás naučili v předmětu, ze kterého jsem včera dělal zkoušku. Pokud něco víte o digitalizaci signálu, buďte prosím schovívaví ;)

Pozor, obtížnost čtení 4 z 5 ;) Kdo to dočte až do konce, má u mě velkou vychlazenou správně načepovanou zlatavou sklenici obdivu.

Předmět se týkal digitalizace signálu. To jest převod 'analogových' veličin do podoby, se kterou si poradí počítač, což jso u čísla.  Pokud rozumíte následujícímu reklamníku střípku, moc si v následujícím textu nepočtete. Pokud ovšem nevíte o čem je řeč a fakt byste chtěli, v příspěvku se to dozvíte...

"Firma Roland představuje pod svou druhou hlavičkou, Edirol, audio převodník pro připojení k USB portu. Interní zpracování probíhá ve 24bitovém rozlišení a nejvyšší samplovací frekvenci lze nastavit na 96 kHz"

Pokud ovšem nevíte, o čem je řeč a fakt byste chtěli, v příspěvku se to dozvíte. Pokud na následující otázky odpovíte ano, je na 95% jisté, že na konci příspěvku bez potíží porozumíte předchozí reklamní větě.

Vím, jak vypadá sínusovka?
Dokážu se představit čtverečkovaný papír?
Nepletu si vertikální a horizontální směr?
Vím, co je minimum a vím, co znamená záporný?
Nevadí mi drobé prohřešky proti českému jazyku?

Něco o digitalizaci
Představme si, že chceme 'dostat' do počítače naše pískání. Přeskočíme mikrofonovou část..... tak a na vstupu zvukové karty máme kmitající elektrický signál, který ovšem opticky vypadá jako naše pískání. Hodně zjednodušeně jde vlastně o sinusový signál. Nakresleme si tedy jednu periodu sinusovky. A teď co s tím? Nejšikovnější je, když půjdeme bod po bodě od začátku sinusovky a zapíšeme si čas a hodnotu v daném bodě. Nastává první problém : počítač je poměrně hloupý, dokáže si zapamatovat jen omezeně velké/malé číslo. Musíme se tedy rozhodnout, jak podrobně budeme na signál koukat. Budeme se muset určité informace vzdát (Venda tleská rukama a hladí analogový foťák;). Buď naší sinusovku očucháme podrobně, pak ovšem bude zabírat na disku ohromné místo, nebo ji ohodnotíme hodně zhruba, jenže pak snad ani nepůjde poznat, že to kdysi byla sinusovka. Nyní jsme se rozhodli, jak podrobně budeme naše pískání zkoumat a aby v tom nebyl binec, rozdělíme si oblast mezi záporným minimem a maximem rovnoměrně. Položíme tedy myšlenkově na sinusovku čtverečkovaný papír. Vodorovné čáry si odspodu očíslujeme. Svislé čáry jsou pro nás čas. A jak se tedy vzorkuje?

Pro daný čas se koukneme, kde nám příslušná svislá čára protíná sinusovku. Téměř vždy se nám stane, že svislá čára signál protne mimo naše vodorovné čáry. Které číslo máme zapsat? Zapíšeme to nejbližší spodní. Takhle postupně pokračujeme a zapisujeme si hodnoty. Tím si 'ovzorkujeme' celý signál. Máme v počítači naše pískání, které ovšem není úplně naše pískání, hodnoty jsou jen přibližné. Ale jak můžete slyšet například při přehrávání CDčka, moc poznat to není. Při přípravě CD byl totiž čtverečkovaný papír pěkně jemný : Svislých čar je 65 536 a vodorovných je na každou vteřinu 44 100. Proč 65536? To je totiž 2^16, čili dvě na šestnáctou, čili takzvané dva Byty, čili 16 bitů.  Počítače milují mocniny dvojky. Každá vteřina vašeho pískáni v CD kvalitě má tedy cca 86 kB. Dvouminutové pískáni by na disku zabralo asi 10MB. Proč má tedy tříminutová MP3 jen 3MB? Software, co dělá z CDčka MP3ky, část informací opět vypustí. Sice to dělá tak, aby si toho ucho nevšimlo, ale nesmí se to přehánět.

Ještě jedna zajímavost : aby bylo možné správně rekonstruovat signál, můžeme pískat jen na frekvenci o polovinu menší než je frekvence, se kterou koukáme na signál. V případě CDčka je to tedy 22 050 Hz, což naštěstí málokdo slyší. V opačném případě nejsme schopni správně signál obnovit. V extremním případě pískotu na frekvenci třeba 44 kHz, což už je ultrazvuk (znám ovšem lidi, nebudu jmenovat, kteří by toho byli schopni), by to po rekonstrukci znělo tak, že dotyčný píská na frekvenci 100 Hz, což je celkem hluboko. Divné, co? Na požádání matematicky zdůvodním ;) (Jen napovím, že 44 100 - 44 000 = 100, ale ono je to trochu komplikovanější).

Totéž v bledě modrém platí pro snímání obrazu, jen je to hold dvourozměrné a motají se do toho tři barevné složky. Venda je určitě spokojený, protože jsem tu vlastně dvakrát popsal, jak při digitalizaci dochází ke ztrátě informace. V případě fotografie jednou při vlastním snímání, podruhé při kompresi pro rozumnou velikost souboru. První ztrátě se bráníme tak, že přidáváme 'megapixely', druhé zcela jednoduše tak, že nekomprimujeme. Pak se nám sice na CD vejdou třebas jen 4 fotky, ale zmenšit je můžeme v budoucnu kdykoliv. U zvuku se to řeší tak, že na signál koukáme vícekrát za vteřinu (například 192 000 krát) a vertikální síto zhustíme na 24 bitů to jest 16 777 216 hodnot. Každá vteřina takového záznamu má 563 kB a dvouminutový pískat v DVD-AUDIO kvalitě by měl 66 MB.

Poslechněte si CD, při kterém už z výše popsaného principu určitě došlo ke zkreslení reality. Poznáte to? Někdo možná ano, ale chce to netopíří sluch a pořádný audio systém.

Původně jsem chtěl jen napsat jak uvedenou metodu vzorkování vtipnou metodou vylepšit, pak jsem si ale řekl, že nejdříve vysvětlím základy. Když jsem to dopsal, bylo mi hloupé nenapsat, jak se z ovzorkovaného signálu opět vytvoří naše pískání (třeba na jiném PC). Ale jsou tři, začal jsem psát ve dvě a fakt se mi chce spát :) A ona nádherná metoda? Někdy příště.

Tohle je jen základ pro ptákoviny, které jsme onom předmětu vyváděli. Dále jsme se učili, jak správně měřit čas, frekvenci, jak dobře rekonstruovat signál a jak získat v určitých případech rozumný signál i v případě, rozdíl mezi signálem a šumem je 130dB (pro znalé upozornuji, že šum je o 130dB VÝŠ, tj. signál je zcela utopen v šumu).

Pro machrování v hospodě

vzorkování = digitalizace = samplování
vodorovná čára = kvantovací úroveň
svislé čáry odpovídají vzorkovací frekvenci
vodorovné = kvantovací stavy = rozlišení
zvukovka = převodník = AD převodník == ADC (analog to digital convertor)

Tak co, dočetli jste to až sem? Rozumíte reklamnínu textu na začátku článku?



Tady je Java Applet, kde si můžete vyzkoušet vznik oné podivnosti, to jeste situaci, kdy se ovzorkovaná frekvence jeví jako úplně jiná. Nezapomeňte si zaškrtnou check-box alias frequency a show grid. Žlutou barvou je naše pískání, svislé čáry jsou místa odběru vzorků, modrozeleně je frekvence, která by lezla z CDčka po přehrání. Do textového políčka zapisujeme frekvenci pískání Vzorkujeme na frekvenci 8000, takže vše pod 4000 je OK a obě frekvence jsou stejné, vidíme tedy jen jednu, překrývají se.

Vymakanější applet, kde můžete vzorkovat a vzorkovat. Spouští se čudlíkem na konci stránky.

Vše o zpracování signálu. Krásně se to hýbe :)

Neidentifikované zvuky moří



Celý příspěvek...

úterý, února 07, 2006

Smith, Elliot Smith


Ponocování se vyplatilo, po třech hodinách spánku jsem v osm ráno vyskočil a ještě jednou si proletěl všech 92 otázek. Děkuji studentské můze, která mi to poradila.

Do školy jsem přišel o něco dřív, deset minut před desátou. Chodil jsem po chodbě, doufal, že nedostanu některou z těch nemnoha (cca 60) otázek, které neumím na 100%. V deset hodin jsem zaklepal na dveře kabinetu, kde už mě čekal pan profesor. Trošku se podivil, že přicházím v deset, když zkouška byla vypsána na devátou. Usadil mě ke stolu, kde už leželo deset otázek. Proč se používají syntetizátory s násobením necelým číslem? Psal jsem psal, většinu věcí jsem už někde viděl, takže jsem zase tolik netápal. Psal jsem, grafy kreslil, rovnice odvozoval. Jaké polynomy se nejčastěji používají pro interpolaci? Seděl jsem asi metr od profesora, který něco celou dobu datloval do počítače.

Když už jsem opravdu nevěděl, co psát, odevzdal jsem tři listy a byl požádán, abych se vrátil za 15 minut.

Chodil jsem po chodbě a v duchu si nadával do pitomců. Prohodil jsem vysvětlení predikce a aposteriorního odhadu u Kalmanovy transformace. Chodil jsem tam a zpět, okolo proudili nadšení návštěvníci dne otevřených dvěří. Za patnáct minut jsem zaťukal na dveře kabinetu a už od dveří jsem se omlouval za předvedený výkon. Prošli jsme si spolu otázky, bodů tam bylo kupodivu dost. Na položené otázky jsem povětšinou znal odpověď. U jedné otázky jsem profesora Ďaďa přesvědčil, že mi dal přeci jen moc bodů, i když to určitě myslel dobře. Prostě odpověď pochopil s velkým nadhledem a nevšiml si, že odpovídám trochu na něco jiného.

Dobře to dopadlo, zkoušku mám. Domluvili jsme se i na dalším předmětu, který spolu absolvujeme.

Teď polosedím, pololežím na posteli, upíjím Moravský muškát ze sklenice na portské, poslouchám Elliota Smithe a přemýšlím, jestli se třeba trošku nepráší na kytaru. Člověk nikdy neví, raděj si na ni zahraju.



Celý příspěvek...

Jak nešli spát


Peavey se učí na materiály, Pepa pomáha někomu se semestrálkou, já se učím Vybrané metody digitalizace signálu. Spousta zajímavých věcí a vyčůraných nápadů.

Dnes se spát nejde ;)


  • Jaký význam má zrychlené přehrávání záznamu signálu při spektrální analýze?

  • Vztah mezi kovariačními maticemi chyby odhadu při KF

  • Jak se vzorkují signály impulsního tvaru a trvání řádově desítky ps?





Celý příspěvek...

neděle, února 05, 2006

Zatraceně dlouhá hodina

K&K jsem v pátek propásl, ale tarokové karty mi prozradily, že okolo osmé se vytvoří bod v časoprostoru a přeci jen se potkáme. Kamarád K. slavil narozeniny a tak jsme pár minut po osmé seděli v Piánu kousek od náměstí Jiřího z Poděbrad. Modří vědí ;)

Katka s kamarádem se objevili první, K. tradičně o půlhodiny později. Přimrzla totiž k bankomatu. Tedy to jsme ji jen pomlouvali, nepřimrzla ona, ale kočka. A to ne její, ale úplně cizí. A K. u toho nebyla. Ehm? Čas na nový odstavec.

Katka pobyla jen chvíli, musela ještě oběhnout kamarády. Jede totiž s kamarádkami do Indie. Nu snad se v březnu v pořádku vrátí. Chtěli jsme si popovídat o pátečním filmu, ale v ruchu u stolu jsme se zmohli jen na "Jak se ti líbil film?"..."Pěkný, moc se mi líbil."

Do Piána přiběhla i Karina, ve špičce nás tam sedělo šest. Původně jsem sice chtěl na kolej před půlnocí. Když jsem ve čtyři hodiny odcházel ze sport baru v Kozí ulici u Staroměstkého náměstí, už jsem tušil, že to asi nestihnu. Po cestě jsem fotil, ale všechny fotky byly na draka. Co se to děje?




Fotka je z The Ramnath Goenka India Press Photo Awards 2004



Celý příspěvek...

sobota, února 04, 2006

Těžký život Veroniky

Tentokráte jsem nenechal nic náhodě a lístky na Dvojí život Veroniky jsem rezervoval předem. Společně s Ondrou jsme vyrazili tramvají z Dejvic, v kině u pokladny potkali Karinu a za chvíli se z foyer vyloupla i Mária, která přijela kupodivu dávno před smluveným časem. U pokladny jsem důležitě sdělil pokladnímu, že tu mám tři lístky na své jméno. Klučinovi v pokladně se zachvěly koutky úst a s pobaveným pohledem vytiskl tři lístky. Podle obrazovky bylo zabráno asi 20 sedadel z 370 možných. Nakonec se ale kino celkem pěkně zaplnilo.

Kino se povedlo, čekání se rozhodně vyplatilo. Hudbu z filmu jsem sice znal dávno, ale v kombinaci s tím, co se dělo na plátně, byl jsem unešen ještě více. Pokud jste film neviděli, určitě to napravte, v Oku ho stále dávají. A jen za stovku ;) Každá součást je dobrá sama o sobě (příběh, kamera, herci, hudba) a všechno dohromady dává příjemně strávený večer.

Po filmu jsme hledali místo, kam usadit zadky otlačené z kinosedaček. Na Kovárně plno, v Práci taktéž. V mexickém baru, který nás lákal na akční 'Fernet s tonikem', naštěstí prázdno. Při pokousu o objednání akčního nápoje nás barman maličko uzemnil, když nám prozradil, že akce je z ještě z Listopadu. Jelikož opodál bydlí Veronika, neváhal jsem a po cestě (cca v jedenáct hodin) jsem ji zavolal. Telefon zvonil notnou chvíli, ale to mě rozhodně neodradilo. Veronika zněla maličko ospale, ale určitě to nebylo tím, že by spala. Promiň, Barbuše ;)

V tu samou dobu se na druhém konci Prahy (na Andělu) konala oslava narozenin mně zcela neznámého oslavence. Měl jsem tam původně namířeno, ale nechtělo se mi opouštět kamarády, které jsem vzal do kina. Oni se zase netvářili, že by se jim třikrát chtělo cestovat na Smíchov. Chvíli to vypadalo, že holky(K&K) přijedou ze Smíchova k nám, pak zase ne, pak že možná, ale jen jedna. A nakonec nejel nikdo nikam.

Okolo jedné jsme zaplatili a hnáni hladem zamířili jsme do užasného non-stop fastfoodu na rohu Letenského náměstí. Půlka kuřete, dvě barbeque stehýnka, americké brambory a něco pečiva. Po výborném kuřeti jestě nějakou tu sladkost a za pár okamžiků už jsme jeli každý svou noční tramvají domů.

A mezi námi, Irene Jacob je kočka. Ne že by to nějak ovlivnilo vnímání filmu ;)



Celý příspěvek...

pátek, února 03, 2006

Bílý bod


Hory jdou, květy jdou,
jaro blýská nad vodou --
bílé body, bílý bod.
Jara lesku, větru vání!
V slunci šikmém zapadání
za lodí se vrací loď:

bílý bod a bílý bod.


Po cestě do práce jsem se stavil v obchůdku na rohu ulice. Když jsem se dostal k pokladně, povídala zrovna paní pokladní někomu za mnou:

Dnes jsem poprvé cítila jaro. Zatahalo mě za ruku a řeklo: Jano! Jsem tady...



Celý příspěvek...

čtvrtek, února 02, 2006

Mha

Padla mlha a s mlhou padlo i internetové spojení naší koleje se světem. Jsme totiž připojeni laserovým pojítkem a když na sebe "očička" nevidí, máme utrum. Pepa navrhoval zvýšit výkon laseru, protože teď určitě žádní ptáci nelétají, ale nebyl vyslyšen.

A víc se mi psát nechce :) Snad jen, že jsem po dlouhé době ze strun vymáčkl novou písničku...

Mejte se fajně, jdu chrnět.



Celý příspěvek...

středa, února 01, 2006

Vláček do Bingriwingri

Dobře to dopadlo, profesor Ďaďo byl hodný, nabídl mi jiný termín, Markéta se nezlobila a Janča taky ne. A ještě k tomu jsem v obchodě u nás Ve Smečkách našel 31 Kč. Předal jsem je pokladní, sbírám body do Modrého života, budou se hodit.

Teď ovšem z jiného soudku. Už se mi mockrát stalo, že si pouštím hudbu a říkám si...sákryš to bych si rád poslech na koncertě. A za pár dnů se dočtu buď na Síťi, či v časopise, že dotyčná kapela/zpěvák/zpěvačka, vystupovali maximálně před týdnem v Praze a že koncert se moc povedl. Už jsem se takhle tloukl do hlavy kvůli White Stripes, Tatabojsí Nanotour a nově ničím omítku pokoje kvůli Bratrům Orffovým, kteří hráli minulý týden v Akropoli. Všiml jsem si koncertu Tuxedomoon, od kterých ovšem znám je jednu výbornou písnišku (In the manner of speaking) a to ještě v úpravě od Nouvelle Vague. Takže na koncert nepůjdu, pročež se budu určitě příští týden opět mlátit do hlavy.

A ještě z jednoho soudku. Chystám se k letišti koukat na letadla ;) Podle letového řádu totiž 2.2 přiletí C-130 Hercules. Když jsem si tak šmejdil po síti, našel jsem spoustu zajímavých stránek. Kde jsou nejlepší místa pro pozorování? Která runway se právě používá? Jaká letadla můžete vidět? Snad se podaří a pár pěkných letadel ulovím.

A na závěr zásadní odhalení po dvou a půl roce. Celou dobu jsem žil v domění, že jsme do Irska letěli Airbusem. Včera jsem mě jen tak napadlo prohnat googlem jméno letadla, které mi utkvělo v paměti (Ailbhe, což je svatý Albert...to víte, Irové..). A výsledek? Letadlo s imatrikulací EI-CBD.




Celý příspěvek...