Ve vlastní štávě

S hlavou jako střep po Marwellově oslavě 30. narozenin jsem jen stěží vylezl z postele. Nepil jsem skoro nic, ale nějak se to všechno nehezky pomíchalo. Stát jsem nemohl, ležet nešlo, jídlu se nechtělo dovnitř, naopak žaludek vykazoval opačné tendence. Chodil jsem po chodbě, abych to neměl daleko k toaletám (tedy, my tu máme jen hajzly, ale zní to líp). Veselý telefonát zvedl náladu, ale hlava bolela čím dál víc. Jenže tenhle víkend musím být bystrý, jinak ten zápočet nedostanu.

V jednu jsem se vydal do školy, zhroutil se do laboratoře a začal se bratříčkovat s panem SABem znavým 80C537A, což je mikroprocesor, pro který jsem měl částečně v assembleru, částečně v Cčku naprogramovat klienta systému Measurement Bus. Něco málo už jsem odsimuloval na virtuálním procesoru, ale první setkání s živým zástupcem nedopadlo příliš dobře. Seděl jsem tam nad tím do šesti, kdy už ing. Novák musel domů.

Na koleji jsem doplnil živiny, tekutiny, povzbuzovadla a chvílemi v sedě, chvílemi v leže pokračoval až půl deváté do rána. Nepohnul jsem si ani o fous, východoněmecký Messbus vzdoroval. Zaklapl jsem notebook a spal do jedné hodiny. Pak opět do školy.

Tam jsem po pár hodinách přišel na to, že celou dobu používám špatnou sériovou linku (čekal jsem data tam, kde holt žádná nechodila). Po tomhle procitnutí už jsem poskakoval celkem obstojně. Když jsem v osm večer odcházel, už aspoň potvora uměla přijímat data. Některé věci se holt musí vysedět.

Mimochodem, dostal jsem o víkendu SMSku s žádostí o pomoc s nastevením blogu, jen se jaksi dotyčná zapomněla podepsat. Rád pomůžu, jen nevím komu ;) Napiš ještě jednou.

A ztratil jsem hodiny, dárek to k 18. narozeninám. A našel ztracený kapodastr. Asi se mám míň trápit časem a víc hrát na kytaru. Provedu ;)