čtvrtek, prosince 21, 2006

Expresně

Okolo šesté jsme si hru naposledy zahráli. Celkme to šlo, měl jsem radost, protože jsem uměl text (což se předchozí večer nedalo říct). Nervozita skoro zmizela, veděl jsem o ni, ale jen si tak bublala pod povrchem. Zatáhli jsme oponu a do sálu začali proudit diváci. V zákulisí jsem si dal trochu bílého vína proti žízni. Nakoukl jsem na chodbu, před dveřmi klubovny byl menší dav, daveček. Srdce se rozběhlo o poznáni rychleji, protože s úvodní scéně vcházíme s Bivojem na scénu a pak už z ní tak 15-20 neslezu.

Blížíla se půl deváté, M nikde, zato přišly první zvěsti, že v klubovně je tak narváno, že se tam nikdo další prostě nevejde. Za oponou to šumělo a já vůl se šel dírkou juknout, jak to tam vypadá. Hlava na hlavě, spousta známých tváří a k nim příslušných známých rukou, nohou a těl vůbec. Nu, jdeme na to.

Hudba spustila, vcházíme s Bivojem na scénu a kašleme..(tak 15-20 minut hry)..loučím se s Ctiradem a odcházím do zákulisí. Čemu se lidi smáli? Co jsem to vlastně měl Bivojovi říct? Tvářil se trochu zmateně, když jsem se s ním místo repliky rozloučil. Hra pokračuje, stojím za kulisami, slyším, jak se lidi smějí a opakuji si : třetí šíp nesmíš dát na tětivu, třetí šíp nesmíš dát na tětivu. Sleduji ve scénáři text, připínám si toulec s šípy, beru luk. Opona a rychlá změna scény.

Divadlo asi dopadlo dobře, lidi se smáli, tleskali, Kliťák v roli Vojena a Častavy boural sál.

Následná party nebyla k taktéž k zahození.

Po půlnoci jsem M doprovodil na tramvaj na Kulaťák (cca 10 minut cesty), za použití mírné zkratky přes Hradčanskou, Stromovku, Strossmayerák až do Jindřišské (cca 2 hodiny chůze polovinou Prahy). Procházka pěkná, hovor už méně a výsledek na draka. Ale to se dalo čekat.





Celý příspěvek...

úterý, prosince 12, 2006

Nepíšu


Nepíšu, nepíšu a teď to bude čím dál horší. V neděli jsem totiž šikovně zavadil o audiokabel, notebook se krásně svezl na zem a tekuté krystaly se roztekly trošičku víc. Display praskl, zbytek notebooku naštěstí funguje. Když budu mít kliku, bude to jen za 6000.


A co dělám kromě rozbíjení notebooku? Bol som v divadle aj v kině. Běhal po hřiští s míčem i bez něj. Zkoušel divadlo - myslel jsem, že budu lepší, kdyby mě Michal viděl, asi by mě zabil, abych neprznil rodině jméno. Premiéra je tuto středu, bude to peklo. Prvních asi 15 minut neslezu ze scénu a textu je tam až běda (mám příšernou paměť).

Ještě něco zaznamenáníhodného? Pepova oslava narozenin, která se z poklidné toastové párty s trochou chilli a čučoriedkovice zvrhla v trhlý poker, přezpívání zelené i žluté Jápísničky. I Mireček přišel. Ke slovu se dostaly obě holky kytary - elektrická i akustická. V pět ráno jsem pofoukal zrasované prsty na levé ruce (drážky od strun jsem tam snad i teď), zavrtal se do peřin - blogerská licence, peřinu mám jen jednu - a za jemného točení celé postele jsem usnul. V deset jsem vstal, maličko se zkulturnil a odjel do pasáže Světozor na Pravidla lži. Parádní film, líbilo moc.

Hrají White Stripes, bolí mě za krkem. Asi se zvednu a namasíruju krk kytaře. Tak zase někdy naviděnou.

Mimochodem, i minulá Pepova oslava byla povedená. Koneckonců klobouk a maracas máme stále na pokoji. A vsadil bych se, že za lednicí ještě pár míchatek bude.



Celý příspěvek...