Nepíšu

Nepíšu, nepíšu a teď to bude čím dál horší. V neděli jsem totiž šikovně zavadil o audiokabel, notebook se krásně svezl na zem a tekuté krystaly se roztekly trošičku víc. Display praskl, zbytek notebooku naštěstí funguje. Když budu mít kliku, bude to jen za 6000.


A co dělám kromě rozbíjení notebooku? Bol som v divadle aj v kině. Běhal po hřiští s míčem i bez něj. Zkoušel divadlo - myslel jsem, že budu lepší, kdyby mě Michal viděl, asi by mě zabil, abych neprznil rodině jméno. Premiéra je tuto středu, bude to peklo. Prvních asi 15 minut neslezu ze scénu a textu je tam až běda (mám příšernou paměť).

Ještě něco zaznamenáníhodného? Pepova oslava narozenin, která se z poklidné toastové párty s trochou chilli a čučoriedkovice zvrhla v trhlý poker, přezpívání zelené i žluté Jápísničky. I Mireček přišel. Ke slovu se dostaly obě holky kytary - elektrická i akustická. V pět ráno jsem pofoukal zrasované prsty na levé ruce (drážky od strun jsem tam snad i teď), zavrtal se do peřin - blogerská licence, peřinu mám jen jednu - a za jemného točení celé postele jsem usnul. V deset jsem vstal, maličko se zkulturnil a odjel do pasáže Světozor na Pravidla lži. Parádní film, líbilo moc.

Hrají White Stripes, bolí mě za krkem. Asi se zvednu a namasíruju krk kytaře. Tak zase někdy naviděnou.

Mimochodem, i minulá Pepova oslava byla povedená. Koneckonců klobouk a maracas máme stále na pokoji. A vsadil bych se, že za lednicí ještě pár míchatek bude.