čtvrtek, června 29, 2006

Irské počasí

Když jsem si šel koupit něco dobrého k snědku, venku jemně mrholilo, bylo pod mrakem, ale přesto příjemně teplo. Připomnělo mi to náš výlet po Irsku. Padla na mě jemná melancholie, koukal jsem do nebe, kapky mi padaly na tvář.

Otočil jsem dlaně k nebi, abych citíl déšt i na rukou. Viděl jsem blátivou stráň, do které jsem se museli vydrápat. Za ním chodníček z železničních pražců. Okolo ovce, kopce a tráva. Hned bych tam jel znovu.



Celý příspěvek...

středa, června 28, 2006

Tak tedy přístě


Tluč, moje srdce, tluč,
buš do mě, abych ožil.
Z těla mi vyplav žluč
a pumpuj víno do žil!




Celý příspěvek...

úterý, června 27, 2006

Jak jsem se učil

Asi tak za hodinu mi začne zkouška z předmětu Magnetické prvky a měření. Je to sice zajímavý předmět, dozvěděl jsem se spoustu nových věcí, ovšem zkoušku s velkou pravděpodobností neudělám. Ale co, je to teprve první pokus.

Včera jsem se začal učit už po ránu, ale skripta mají zvláštní účinky, které jste na sobě určitě taky pocítíli. Usnul jsem jako špalek. Naštěstí průvan v pokoji neustále něco shazoval, takže jsem se pravidelně probouzel a dál se učil (rozuměj listoval skripty).

K večeru jsem si kvůli ospalosti uvařil čaj, který jsem dostal od sestřičky. Má o něco slabší učinky než injekce adrenalinu do srdečního svalu. Čaj mě sice probral, ale jeho chuť mi připomněla jesenickou čajovnu a neslušnosti, které jsem tam páchal. Za půl hodiny jsem si uvědomil, že čučím z okna, vítr fouká, letadla přistávají a já se neučím.

Samotné učení mě baví. Rád se dozvídám nové věci a objevuju souvislosti. Tedy, souvislosti tu jsou odjakživa, objevuju je pro sebe. Nejhorší je pro mě přechod ze stavu "sakra toho je tolik, proč jsem se nezačal učit před týdnem??" přes stav "to nemá cenu, to si stejně nezapamatuju" k vlastnímu učení. V průběhu učení se jestě objevuje fáze "to je pohoda, to půjde", ale to je pravděpodobně způsobeno nedokrvením mozku při intenzivním soustředění. Teď právě jsem ve fázi "však je to teprve první termín" a "doc. Kašpar možná rozumí fluxgate sondám, ale určitě neumí napodobit hrdličku".



Celý příspěvek...

neděle, června 25, 2006

Letní zkouškové

Letní zkouškové je trest za to, že jsem se opovážil jít na vysokou.

Aspoň že skripta mají příjemnou zelenou barvu. V lednici se chladí led, venku svítí slunko, zahrádky plné lidé popíjejících studené pivo. V parku lítají psi, polehávají slunící se lidé (chtěl jsem napsat spoře oděné děvčice, ale neudělám to, nechci aby to vypadalo, že furt myslím na ženské).

V pokoji je příjemné teplo akorát na odpolední zdřímnutí. Ale stejně bych raděj ležel někde u jezera v houpací síti; slunko by prosvítalo přes listí stromů, voda by trochu šplouchala a foukal by příjemný studený vánek.

Byl by podvečer, takže slunko by nepálilo, voda by byla prohřátá. Šel bych se s Ní vykoupat, ale spíš bych se jen tak ráchal, ležel na mělčině ve vodě, protože plavu hrozně.

Vůbec bych dělal spoustu věcí, ale učení mezi nimi opravdu není. A proto taky má letní zkoušková podle toho vypadají.



Celý příspěvek...

čtvrtek, června 22, 2006

Vítr

O dnešní Vendově grilovačce se tu nic nedočtete. Proč? Protože je děsné horko. Příšerné.

Budím se horkem, do okna už se pomalu dere slunko. Vstávám, dávám si studenou sprchu, ale po chvíli je mi zase horko. Nasazuju si sluneční brýle, otevíram dveře od koleje a dostanu horoucí ránu zhora. Slunko žhaví, seč mu fúze stačí, lidi se plouží a v každém malém stínu ožívají. Jenže pak je zase polapí ta žlutá bestie.

Doplazím se do metra, kde mě ofoukne studený vzduch, který před sebou tlačí souprava, která právě přijíždí. Nastoupím do vagonu a vzduch stojí. Stovka lidí, teplota stoupá, všemožné pachy. Sto pohledů se míjí, vzduch stojí. Pot, dusno a ticho.

Rozpálený Václavák smaží lidi, auta, zvířata. Pečení holubi padají na střechy a v KFC je rovnou ládují lidem do jídla. Ve Smečkách i v tom parnu lákají do nočních klubů.

V kanceláři se horkem loupají tapety, kdyby tam nějaké byly. Naproti mně svůdně oblečená Spojka. Když se protahuje, teplota v místnosti se zvyšuje. Ale myslím, že v té chvíli bych se zapotil i v mrazáku.

Léto budiž pochváleno. Právě začalo pršet.




Photo by Brad Templeton : http://www.templetons.com/brad/



Celý příspěvek...

středa, června 21, 2006

...se v dobré obrátí

Pozdě jsem vstal, pozdě do práce přišel, dlouho pracoval, pozdě na kolej přišel.

Sportoval, koukal, dostal pěkný mail.


Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se

A řeším maličké dilema. Byl jsem pozván na dotočnou filmu, ve kterém jsem komparsoval. Jenže dotočná je na Slapech a ve stejnou dobu Venda slaví (snad ;) státnice. Tak vám nevím.



Celý příspěvek...

úterý, června 20, 2006

Blíží se

Ještě je jasno a vlaštovky létájí vysoko. Ale vzduch už se pohnul a listí na vzrostlých stromech v parku se zachvělo. Na obzoru se kupí černota, světla ubývá, ptáci mizí.

Zvedá se vítr, průvan lomcuje okny a po celé koleji se ozývá jejich bouchání. Potemělo, větve stromů kmitají vzduchem, ve kterém je cítit déšť. Vítr sílí a v mracích se zableskne.

A pak to přijde: po pár nesmělých kapkách se nebe roztrhne a voda padá k zemi. Stromy mávají větvemi, na chodbě je mokro. V mracích se oběvuje On a rozfoukává je dál od nás. Vítr utichá, hladina kaluží zůstává klidná. Bouřka šla zase o dům dál.



Celý příspěvek...

pondělí, června 19, 2006

Když se podaří, co podařit se má

V pátek jsem si zašli na úžasnou veverku, želvu, vačice a jiná zvířátka. Ovšem ne sníst, leč pozorovat je na plátně. Nafetovaná hyperaktivní veverka byla úžasná.

V sobotu v půl jedenácté zápas PKFL. Byli jsme sice lepší, ale nemohli jsme dát gól. Trápili jsme se, ale nakonec to tam spadlo. Po zahrání rohu z levé strany jsem levou nohou trefil pravý horní roh brány. 1:0. Po gólu jsem začali tlačit, ale pořád nic z toho. Nakoc jsem po krásné přihrávce utekl po levém křídle, zasekl a chtěl pravačkou nahrát před prázdnou bránu, kam nabíhal další spoluhráč. Nahrál jsem, ale střela se mi trochu svezla vlevo. Jenže brankář chtěl chytit přihrávku a skočil tak proti nabíhajícímu spoluhřáči, takže jsem o zadní tyč dal gól do prázdné brány.

V sobotu muzejní noc, topinky se sýrem a kečupem za patnáct korun U Majora Zemana. Dali jsme si jich jedenáct. Na koleji ve 4 ráno spokojeně usnuto.

V neděli jsem se měl učit na pondělní zkoušku, ale pořád tu byla spousta zajímavějších věcí na práci. V půl sedmé jsem odjel do Kobylis, kde náš čekal poslední zápas PKFL. V případě vítězství postupujeme do první ligy! A po velkém boji se tak stalo, vyhráli jsme 3:0, jsme první v tabulce, získáváme prémii a od podzimu nastoupíme do první ligy. Paráda.

A tu zkoušku jsem dnes dal. Sedmdesát bodů ze sta. Juchů.



Celý příspěvek...

pátek, června 16, 2006

Poctivé učení na zkoušku

Celý den bylo horko, dusno, učit jsem se nemohl, neměl chuť náladu a tak vůbec. Zasportoval jsem si, zašel na zdravotní podvečerní pivo a přeci jen se v pozdní večer ponořil do učení.

Předmět Senzory 2 - 109 otázek na mechanické, optické, chemické senzory snad všech veličin. Ve skriptech toho moc nebylo, slajdy hodně stručné, polovinu informací jsem musel dohledávat na Síti. Záda bolela, opět jsem si nadával, že jsem vše nechal na poslední chvíli. V šest ráno jsem konečně došel k otázce číslo 109. Slunko už dávno vyšlo - jen nesměle prosvítalo za ranním oparem, venku bylo jasno, ale zatím příjemný chládek.

Nastavil jsem si budíka na půl devátou a s obrazem PTAT teplotního senzoru před očima jsem usnul.

Po probuzení jsem rozhodně nebyl jako rybička, ale nakonec jsem se z postele vyhrabal a za dvacet minut uz jsem klusal do skoly. Na chodbě ve čtvrtém patře jsem trpělivě počkal do půl desáté a minutu poté jsem zaklepal na dveře kabinetu. S úsměvem jsme se ohlásil, ale prof. Ďaďo vypadal maličko překvapeně. "Ale zkouška je až v pondělí." A tak jsem se zase sebral a šel do práce.



Celý příspěvek...

čtvrtek, června 15, 2006

Mezi dvěma kostelama...

Když se loučila, tak jsem ji skoro odháněl. No, vlastně ne skoro.

Nějakou chvíli je fuč, dlouho se neozvala. Začala mi chybět. Až dnes pěkný pohled. Měj se tam krásně, opice, opatruj se. Udělala jsi mi radost ;)

Zítřejším ránem začíná pekelné zkouškové se vším všudy. Stres, málo času, nestíhám, spousta toaletního papíru, džusu, sušenek, diplomky a snad i zkoušek. Jupí.





Celý příspěvek...

středa, června 14, 2006

Hlavou do zdi

Mám jednu nepěknou vlastnost. Když si něco usmyslím, jdu za tím hlava nehlava. Ono se možná zdá, že je to dobrá vlastnost, ale jen na první pohled. Třeba dnes...

Opravuju a vylepšuju malý testovací skript, v němž jsem chtěl udělat drobnou změnu. Z přehršle textu vydloubnout ten správný kousek. Věděl jsem, jak to napsat asi na tři řádky, ale přitom mi bylo jasné, že to jde vykuchat pouze jedním krátkým výrazem. Celkem rychle jsem ho napsal, ale ouha!, ta potvora v některých případech nefungovala. Sice ty případy v aplikaci asi nikdy nenastanou...ale stejně. Vrtal jsem se v tom dál, googloval, nadával, vzýval božstva indická, slovanská a fotbalová. Dokonce i Peavyho jsem prosil. Ale kde nic, tu nic.


16:15:03.407 item_small_blue_rt.png [time=640|639|id=1267571]
|
NET-IN:00614ms AS:00001ms NET-OUT:00025ms +----item_small_blue_rt.png


Minimálně dvě hodiny jsou psal nové a nové regulární výrazy, hledal po síti, sakroval a zkoušel. Nepodařilo se. A tak jsem před chvílí zbaběle napsal ony tři řádky, které jsem mohl napsat hned. Funguje to. Tyhle dvě hodiny si raděj nikam navykážu.



Celý příspěvek...

úterý, června 13, 2006

Starry night


Tomu jsme se smáli oba.
Byla vlažná noční doba.
Od cihelen zlí psi vyli,
že jsme se jim nelíbili.

Že tak pozdě jdeme krajem,
že tak malí už si hrajem
na tak velmi vážné věci.
To psy musí zlobit přeci.



Celý příspěvek...

Grep

Bolest na prsou, srdce bušilo hrozně rychle a nechělo přestat. Udělalo se mi krapet špatně, ale nejlepší pití na světě - grepová minerálka - mi uděla opět dobře. Miluju grepy. Nesnáším grepovou Dobrou vodu.

Když vidím tu odporně narůžovělou hmotu uzávěru, tu nemožně tvarovanou lahev a bublinky líně se plazící po stěně, proklínám žízeň. V kanceláři je horko, parkety se kroutí a písmenka z klávesnice se mi obtiskávají na konečky prstů. Voda z vodovodu se pít nedá, neperlivá podivná balená voda už vůbec ne. Vzpomínám na dávné časy ve firmě, kdy byly k dispozici zástupy džusů a pomineme-li nehezkou příhodu s hruškovým, všechny výborně chutnaly. Ale pak šmitec, vzali nám služební auta, členství v golfovém klubu a džusy. Tedy mně osobně jen ty džusy.

Pepa si zbaběle přinesl vlastní minerálku, ale já se nedám. Já jim všechen ten grepový sajrajt vypiju. Do poslední kapky. Až nebude v Praze ani jedna lahev a cena saponátu s grepovou příchutí se srovná s cenou diamantové pasty na zuby. A takto se týrám den za dnem, zatímco potajmu sleduji ceny grepů na burzách. Jen se děsím toho, že po grepové minerálce přijde třeba jahodová. Nebo Pepsi-Cola.



Celý příspěvek...

neděle, června 11, 2006

Za letadly

V nedělní ráno slunko svítlo až běda. Otevřeným oknem právě hlučelo nějaké letadlo a po chvíli další a další. O programu na dnešní den bylo jasno : pujdu se k přistávací dráze podívat na letadla.

Přehodný Kačer mi půjčil foťák a chvíli po jedácté už jsem klusal na autobus. Bez snídaně a bez batohu, jen s foťákem, peněženkou a klíčema. Za hodinu a něco jsem dorazil do vesnice Jeneč, odkud jsem pěšky pokračoval k asfaltce až k přistávací dráze. Pěkně na přívítanou mi nad hlavou proletělo letadlo. Každých cca 15 minut se objevilo jedno. Jenže mnohem více jich ze stejného konce vzlétalo, leč přes plot se nedalo vůbec fotit a navíc se letadla zvedala až na druhém konci dráhy. Takže jsem vyrazil podél plotu dál.

Potkal jsem pár na motorce, který netrpělivě čekal na vzlet Boeingu 747, ale propásli ho. Ploužil jsem se polem okolo plotu a v ostrém slunci jsem hořce litoval, že jsem si nevzal nic k pití, natož abych se aspoň pořádně nasnídal. Letadla vzlétala, přistávala, fotil jsem o stošest, ale cizí foťák a olšové růce způsobili, že fotky nestojí za nic.

Podél letiště jsem došel až do Přední Kopaniny, kde jsem se vysílen zhroutil do autobusu a nechal so dovézt do Dejvic.

Fotogalerie z výletu



Celý příspěvek...

sobota, června 10, 2006

egoFotbalová

Malý výtah fotbalových událostí minulého týdne, aneb dělám i jiné věci než, že se učím.

V pondělí jsem přišel vypomoct kamarádům do I.PKFL. Snažil jsem se, klouzal po umělé trávě, dostal jesličky od 13 letého kluka, byl u dalšího obdrženého a jednoho vstřeleného gólu. Upachtili jsme remízu 4:4, ale byl to boj.

V úterý fotbálek na koleji, běhání kopec, nešikovné nohy a slabé plíce.

Čtvrtek : zápas za domovský tým Hoblinu Jižák. Přišel jsem těsně před výkopem, takže jsem se nestihl do začátku převléct. Zatímco jsme se strojil, na hřišti se jiskřilo. Po pár minutách jsem naskočil do hry a po chvíli dostal pěknou přihrávku do běhu. Prodral jsem se před bránu a když jsem se chystal střílet, nohy se mi z nepochopitelných příčin cvakly o sebe a už jsem se válel po zemi. Nepochopitelná příčina byl obránce a protože to bylo v pokutovém území, rozhodčí odpískal penaltu. Jenže nikdo se neměl k jejímu zahrání a proto jsem na dotaz, jestli si to nechci kopnout, kývl. Bylo to 0:0 a pro postup do první ligy jsme tento zápas nesměli prohrát. Míč stál sedm metrů od brány a v ní přichystaný brankář. Krátký rozběh a rána k pravé tyči pod břevno. Brankář se sice pohnul správným směrem, ale v okamžiku, kdy zareagoval, balón mu dávno napínal síť za zády.

Záhy soupeř srovnal a Karby nás vzápětí pěknou ránou pošoupl do vedení. V druhém poločase se především běhalo a běhalo a běhalo. Najednou centr, Karby se dostává k míči, ale obránce ho bourá. Penalta. Stojím v té době sice na strídačce, ale jsem povolán k penaltě. Stavím si míč a nejsem si jistý, jak to kopnu. Při rozběhu se koukám na brankáře a v okamžiku kopu mám pocit, že se mu chce vpravo. Posílám tedy míč těsně nad zemí k levé tyčce. Tentokráte jen roztáhl ruce, na míč se nevrhl. 3:1.

Ke konci kopal jednu penaltu i soupeř, ale zaskakující brankář Lukáš zaskočil výborně a penaltu chytil.

Na koleji se večer grilovalo, jedlo, pilo, ale byl jsem z toho běhání tak unavený, že jsem po chvíli zmizel a vydrápal se do pokoje. Zdá se, že jsem ten večer vyřešil i jedno velké dilema, ale o tom jindy. Usnul jsem před půlnocí, unavený až na kost.

P.S. Naše brány jsou menší, než ty na obrázku ;), proto taky kopeme ze sedmi metrů a ne z jedenácti.



Celý příspěvek...

středa, června 07, 2006

Spáát

Spááát

Pravidelná doba pro usínání a probuzení
Vhodné mikroklima (větraná, chladnější místnost, tma, ticho)
ostatečná fyzická aktivita během dne
Nepospávat během dne
Před spaním nepít kávu, čaj, alkohol
V posteli nečíst, nejíst, nesledovat televizi
Před spaním se nehádat, relaxovat atd.



Celý příspěvek...

úterý, června 06, 2006

Práce


"Náš projekt nepotřebuje auditora, potřebuje jasnovidce."
To jen aby bylo jasno .) Není to z mých úst, zaznělo to v kanceláři.



Celý příspěvek...

Unavený Bob

V neděli ráno v šest vstát, rozloučit se rodičovstvem, psovstvem a vůbec s Mikulovicemi. Snažit se usnout ve vlaku, kde každou stanici hlásí rozhlas. Stanice jsou od sebe tak blízko, že občas průvodčí nestihne dopovědět větu a vypnout mikrofon. Předstírat, že půlhodinové spoždění trvá jen patnáct minut. Přečíst knížku, začít druhou.

Přemýšlet, jako dokázal Menzel z tak malé knížky natočit tak dlouhý film. Přijít ve dvanáct do práce, kde jak na potvoru nic nefunguje. Na otočku na kolej, nacpat kopačky, ortézu a tak dále do tašky, vyrazit směr Kobylisy. Přijít pozdě, ale po minutě na hřišti dát krásnou ránu k tyči a radovat se z gólu. Vyhrát 6:0. Osprchovat se, masírovat pěkný krk a záda, nechat si masírovat záda. Jít do kina na film, který nehrají.

A druhý den být tak unavený (po dnu v práci a dalším zápase), až nebýt schopen psát normální věty.


  • Nikoho nebij

  • Vracej věci tam, kde jsi je našel.

  • Uklízej po sobě.

  • Neber nic, co ti nepatří.

  • Když někomu ublížíš, řekni promiň

  • Před jídlem si umyj ruce.

  • Splachuj.

  • Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.

  • Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.

  • Každý den odpoledne si zdřímni.

  • Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.

  • Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví proč, ale my všichni jsme takoví.

  • Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku - všichni umřou. My také.

  • A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil - největší slovo ze všech - dívej se


Na fotce jsem já, kterak hledám chyby v aplikaci (všimněte si červených očí)



Celý příspěvek...

pátek, června 02, 2006

Rudé prapory

Včera v podvečer na Václavském náměstí pod Václavem. Málé podium, cizokrajné písně. Pod pódiem menší dav, nad kterým vlály rudé prapory se srpem, kladivem a nápisem KSČM. Dnes jedu domů, volit. Lístek KSČM asi rituálně spálím. A nebo ho dám roztrhat psům.

[ZBYTEK]



Celý příspěvek...