egoFotbalová

Malý výtah fotbalových událostí minulého týdne, aneb dělám i jiné věci než, že se učím.

V pondělí jsem přišel vypomoct kamarádům do I.PKFL. Snažil jsem se, klouzal po umělé trávě, dostal jesličky od 13 letého kluka, byl u dalšího obdrženého a jednoho vstřeleného gólu. Upachtili jsme remízu 4:4, ale byl to boj.

V úterý fotbálek na koleji, běhání kopec, nešikovné nohy a slabé plíce.

Čtvrtek : zápas za domovský tým Hoblinu Jižák. Přišel jsem těsně před výkopem, takže jsem se nestihl do začátku převléct. Zatímco jsme se strojil, na hřišti se jiskřilo. Po pár minutách jsem naskočil do hry a po chvíli dostal pěknou přihrávku do běhu. Prodral jsem se před bránu a když jsem se chystal střílet, nohy se mi z nepochopitelných příčin cvakly o sebe a už jsem se válel po zemi. Nepochopitelná příčina byl obránce a protože to bylo v pokutovém území, rozhodčí odpískal penaltu. Jenže nikdo se neměl k jejímu zahrání a proto jsem na dotaz, jestli si to nechci kopnout, kývl. Bylo to 0:0 a pro postup do první ligy jsme tento zápas nesměli prohrát. Míč stál sedm metrů od brány a v ní přichystaný brankář. Krátký rozběh a rána k pravé tyči pod břevno. Brankář se sice pohnul správným směrem, ale v okamžiku, kdy zareagoval, balón mu dávno napínal síť za zády.

Záhy soupeř srovnal a Karby nás vzápětí pěknou ránou pošoupl do vedení. V druhém poločase se především běhalo a běhalo a běhalo. Najednou centr, Karby se dostává k míči, ale obránce ho bourá. Penalta. Stojím v té době sice na strídačce, ale jsem povolán k penaltě. Stavím si míč a nejsem si jistý, jak to kopnu. Při rozběhu se koukám na brankáře a v okamžiku kopu mám pocit, že se mu chce vpravo. Posílám tedy míč těsně nad zemí k levé tyčce. Tentokráte jen roztáhl ruce, na míč se nevrhl. 3:1.

Ke konci kopal jednu penaltu i soupeř, ale zaskakující brankář Lukáš zaskočil výborně a penaltu chytil.

Na koleji se večer grilovalo, jedlo, pilo, ale byl jsem z toho běhání tak unavený, že jsem po chvíli zmizel a vydrápal se do pokoje. Zdá se, že jsem ten večer vyřešil i jedno velké dilema, ale o tom jindy. Usnul jsem před půlnocí, unavený až na kost.

P.S. Naše brány jsou menší, než ty na obrázku ;), proto taky kopeme ze sedmi metrů a ne z jedenácti.