Grep

Bolest na prsou, srdce bušilo hrozně rychle a nechělo přestat. Udělalo se mi krapet špatně, ale nejlepší pití na světě - grepová minerálka - mi uděla opět dobře. Miluju grepy. Nesnáším grepovou Dobrou vodu.

Když vidím tu odporně narůžovělou hmotu uzávěru, tu nemožně tvarovanou lahev a bublinky líně se plazící po stěně, proklínám žízeň. V kanceláři je horko, parkety se kroutí a písmenka z klávesnice se mi obtiskávají na konečky prstů. Voda z vodovodu se pít nedá, neperlivá podivná balená voda už vůbec ne. Vzpomínám na dávné časy ve firmě, kdy byly k dispozici zástupy džusů a pomineme-li nehezkou příhodu s hruškovým, všechny výborně chutnaly. Ale pak šmitec, vzali nám služební auta, členství v golfovém klubu a džusy. Tedy mně osobně jen ty džusy.

Pepa si zbaběle přinesl vlastní minerálku, ale já se nedám. Já jim všechen ten grepový sajrajt vypiju. Do poslední kapky. Až nebude v Praze ani jedna lahev a cena saponátu s grepovou příchutí se srovná s cenou diamantové pasty na zuby. A takto se týrám den za dnem, zatímco potajmu sleduji ceny grepů na burzách. Jen se děsím toho, že po grepové minerálce přijde třeba jahodová. Nebo Pepsi-Cola.