Jak jsem se učil

Asi tak za hodinu mi začne zkouška z předmětu Magnetické prvky a měření. Je to sice zajímavý předmět, dozvěděl jsem se spoustu nových věcí, ovšem zkoušku s velkou pravděpodobností neudělám. Ale co, je to teprve první pokus.

Včera jsem se začal učit už po ránu, ale skripta mají zvláštní účinky, které jste na sobě určitě taky pocítíli. Usnul jsem jako špalek. Naštěstí průvan v pokoji neustále něco shazoval, takže jsem se pravidelně probouzel a dál se učil (rozuměj listoval skripty).

K večeru jsem si kvůli ospalosti uvařil čaj, který jsem dostal od sestřičky. Má o něco slabší učinky než injekce adrenalinu do srdečního svalu. Čaj mě sice probral, ale jeho chuť mi připomněla jesenickou čajovnu a neslušnosti, které jsem tam páchal. Za půl hodiny jsem si uvědomil, že čučím z okna, vítr fouká, letadla přistávají a já se neučím.

Samotné učení mě baví. Rád se dozvídám nové věci a objevuju souvislosti. Tedy, souvislosti tu jsou odjakživa, objevuju je pro sebe. Nejhorší je pro mě přechod ze stavu "sakra toho je tolik, proč jsem se nezačal učit před týdnem??" přes stav "to nemá cenu, to si stejně nezapamatuju" k vlastnímu učení. V průběhu učení se jestě objevuje fáze "to je pohoda, to půjde", ale to je pravděpodobně způsobeno nedokrvením mozku při intenzivním soustředění. Teď právě jsem ve fázi "však je to teprve první termín" a "doc. Kašpar možná rozumí fluxgate sondám, ale určitě neumí napodobit hrdličku".