sobota, února 04, 2006

Těžký život Veroniky

Tentokráte jsem nenechal nic náhodě a lístky na Dvojí život Veroniky jsem rezervoval předem. Společně s Ondrou jsme vyrazili tramvají z Dejvic, v kině u pokladny potkali Karinu a za chvíli se z foyer vyloupla i Mária, která přijela kupodivu dávno před smluveným časem. U pokladny jsem důležitě sdělil pokladnímu, že tu mám tři lístky na své jméno. Klučinovi v pokladně se zachvěly koutky úst a s pobaveným pohledem vytiskl tři lístky. Podle obrazovky bylo zabráno asi 20 sedadel z 370 možných. Nakonec se ale kino celkem pěkně zaplnilo.

Kino se povedlo, čekání se rozhodně vyplatilo. Hudbu z filmu jsem sice znal dávno, ale v kombinaci s tím, co se dělo na plátně, byl jsem unešen ještě více. Pokud jste film neviděli, určitě to napravte, v Oku ho stále dávají. A jen za stovku ;) Každá součást je dobrá sama o sobě (příběh, kamera, herci, hudba) a všechno dohromady dává příjemně strávený večer.

Po filmu jsme hledali místo, kam usadit zadky otlačené z kinosedaček. Na Kovárně plno, v Práci taktéž. V mexickém baru, který nás lákal na akční 'Fernet s tonikem', naštěstí prázdno. Při pokousu o objednání akčního nápoje nás barman maličko uzemnil, když nám prozradil, že akce je z ještě z Listopadu. Jelikož opodál bydlí Veronika, neváhal jsem a po cestě (cca v jedenáct hodin) jsem ji zavolal. Telefon zvonil notnou chvíli, ale to mě rozhodně neodradilo. Veronika zněla maličko ospale, ale určitě to nebylo tím, že by spala. Promiň, Barbuše ;)

V tu samou dobu se na druhém konci Prahy (na Andělu) konala oslava narozenin mně zcela neznámého oslavence. Měl jsem tam původně namířeno, ale nechtělo se mi opouštět kamarády, které jsem vzal do kina. Oni se zase netvářili, že by se jim třikrát chtělo cestovat na Smíchov. Chvíli to vypadalo, že holky(K&K) přijedou ze Smíchova k nám, pak zase ne, pak že možná, ale jen jedna. A nakonec nejel nikdo nikam.

Okolo jedné jsme zaplatili a hnáni hladem zamířili jsme do užasného non-stop fastfoodu na rohu Letenského náměstí. Půlka kuřete, dvě barbeque stehýnka, americké brambory a něco pečiva. Po výborném kuřeti jestě nějakou tu sladkost a za pár okamžiků už jsme jeli každý svou noční tramvají domů.

A mezi námi, Irene Jacob je kočka. Ne že by to nějak ovlivnilo vnímání filmu ;)

4 Comments:

ef said...

jo ten film je moooc dobrej, jak se presne jmenuje rezieser?

Bob said...

Reziser se jmenuje Krzysztof Kieslowski

M. said...

Přesněji řečeno Krzysztof Kieślowski. Pro někoho maličkost, pro sousedící národy by dodržování diakritiky mělo být samozřejmostí.
Aneb není všechno zlato, co se IMDB. ;)

Bob said...

Hluboce se omlouvam vsem s polskou krvi (vcetne sve ctvrtiny) ;)