Brankopy

Měli jsme dorazit vlakem do Vápenné, kde nás čekal průvodce. Podivná postava v kožešinách a v ruce hůl. Vedla nás za vesnici, přes potok, pole až do lesa. Stoupali jsme do kopce po štěrkové cestě. Zastavili jsme u studánky, napili se a pokračovali vzhůru. Po nějaké době jsme přisli k chatě. Byla prázdná a zamknutá. Hledali jsme a našli vzkaz: klíč je u studánky. A tak se někdo z nás vrátil, my zatím čekali. Stmívalo se a trošku ochlazovalo. Klíče jsme se dočkali.

A další vzkaz: vyražte po setmění po dvou cestou až kam vás nohy donesou. Šli jsme se Silvou, v lese bylo ticho tichoucí, vítr nefoukal, takže byly slyšet jen naše kroky. Silvuš vykřikla, ale to před námi jen přeběhla myš přes cestu. Nebylo vidět víc než na pár kroků; nad námi temné nebe, které bylo ale o něco světlejší než neprostupná černota po stranách. Kráčíme rozvážně dál, mlčíme a hledíme na nebe, abychom odtušili, kudy vede cesta. V tom se po pravé straně ozval hnusný škřípavý zvuk. Otočili jsme se uviděli ve výšce siluetu, která třímala kosu a pomalu ji brousila, až jiskry létaly. Les mlčel a zvuk kamene na kovu nepěkně studil. Šli jsme raděj dál.

Jdeme, stále mlčíme a skoro slyším, jak Silvuš tluče srdce. Koukám stále vzhůru, trápím oči, aby rozlišily těch pár odstínů černé. Něco mi naráží na tvář, padá na vlasy, podivná pavučina, Silva se vedle mě taky zamotává, ale nakonec se nám daří vyprostit se a jdeme dál. Teď už tluče srdce i mně. Jdeme možná o něco rychleji a snad je i trochu světleji. Světleji natolik, že vidím několik metrů před námi uprostřed cesty nějaký sloup. A nebo je to postava? Brzo to zjistíme, protože tím směrem stejně musíme. Bližíme se a sloup je stále silnější. Obcházíme ho a slyšíme, jak se ve větru pochupuje.

Cesta se klikatí a před námi se otevírá prostranství. Ale to už nám jdou naproti postavy a dávají nám do rukou svíčky. Vedou nás po cestičce, přes kameny, větve a kapradí. Vyvedou nás do kopce a poručí zůstat. Kolem nás, pod námi i nad námi svítí svíčky a to vše se zrcadlí ve vodní hladině pod námi. Lesem se nese šepot, objevují se další a další svíčky.

Na skále nad hladinou se objevuje postava. Promluví a slova se odráží od skal a od hladiny. Mluví o lese, o přírodě.

Nakonec se vracíme na chatu, bavíme se mezi sebou a jsme překvapeni, že černý sloup skoro nikdo neviděl. Byl tam vůbec?

Tohle se stalo hodně dávno a mrzí mě, že doba Mlýnů, Brankop, Veverek, Výrovek je pryč. Byl jsme tam s vámi rád, se všemi.

P.S. Klikněte si na fotku.