úterý, října 31, 2006

Jednoho večera


Kručelo mi v břiše, šmejdil jsem po pokoji a hledal něco k snědku. Bylo mi stále více jasnější, že do Delvity musím.

Oblékl jsem se mnohovrstevně, přeci jen ještě nejsem úplně zdravý. A ten fotbal jsem večer rozhodně nehrál já. Docoural jsem se k Delvitě, chystal se vstoupit, ale málem jsem vrazil do člověka, který stál uprostřed dvěří. "Máme zavřeno." Chvilku jsem tupě zíral, ale vedle stojící žlutá cedula opravdu hlásala, že 30.10. je večer inventura. Jenže co teď s hladem a chladem. Vydal jsem se k Radkovi (ne že by měl nějaký radek něco k jídlu, je to večerka kousek od Kulaťáku), ale po cestě jsem si to rozmyslel a zašel si pro čerstvou bagetu. U pokladny stála sympatická menší brunetka. Byla tam nová a pěkne se smála. Celou dobu.

"Dal bych si bagetu a borůvkový muffin."
"Tu bagetu světlou nebo tmavou?"
"Světlou...a ten muffin taky."
"Dáte si něco k pití?"
"Ani ne, máte to moc studené, " koukl jsem se nemocně.
"Bez ledu to moc studené není," usmála se.
"To ne, pořád moc studené."
"A co džus."
"Taky studený...a kafe je zase moc horké."
"A latté?" zkusila to ještě.
"Slibuju, že příště si pití dám."
"Dobře...a dobrou chuť."

Bagetu jsem hned venku vybalil a za chůze ukusoval. Vydžela mi dlouho, ale kousek před kolejí už jsem musel vytáhnout i muffin. Blížil jsem se k poslední křižovatce a krom cvakaní podpadků nebylo nic slyšet. Podpatky se blížily, za chvíli zpoza rohu vyšel mladý elegantní pár. Ona, gravitace a alkohol se trošku nepohodly, na podpatcích lehce brusila, leč stála se snažila jít jako dáma. Až na několik zakolísání ji to celkem šlo. Když jsme byli pár kroků od sebe, povídá: " Nemáte pro mě něco k jídlu?" "Ne." "Proč ne?" zeptala se. "Jo vy myslíte pro vás, ja vám špatně rozuměl, ulomte si". On přihlížel a smál se. "Co to máte?" zkoumala dál. "Borůvkový muffin," ukázal jsem ho s úsměvem. "To nechci, co máte v tom sáčku?" "Tam už nic není," povědel jsem a ukázal vnitřek sáčku. "Jak to? Vy pro mě nemáte nic k jídlu?" zeptala se smutně. "Nemám, omlouvám se. " On se zasmál, poděkoval a odváděl ji domů.

2 Comments:

Anonymní said...

A pro mne neco na jidlo nemas? a ted? :-) Jedeme domu 18.11 tak kdyby ses chtel pridat, urcite bys maminku potesil a ja te taky rada uvidim:-)

Bob said...

Nu, domu bych rad...jen netusim kdy :(