Stereo

Užil jsem si týden neplaceného volna a ejhle, dostanu do konce roku novou smlouvu, práce pro mě je na 75% úvazek a ještě dostanu stravenky. Takže jsem přestal divoce shánět novou práci a koukam se po ní už jen vlažně.

Během onoho týdne jsme stihli prohrát 2:0 v Černošicích (Pražská klubová liga) a 3:2 na Strahově (Strahovská liga). Strahovské utkání byla naše premiéra v první lize, takže jsem byl zvědav, co předvedeme. Pár minut po začátku už jsme vyhrávali 1:0 po zmatcích v obraně soupeře a Tomíkově parádní trefě. Vedení jsme drželi celý první poločas, takže soupeř (Pytel mouky) byl maličko nervózní. V druhé půlce jsme ovšem spáchali několik chyb a každá nás stála jednu branku. Pepovi se ještě povedlo snížit na 3:2, leč přes velký závěrečný tlak už tento stav zůstal. Za pár minut odjedu na kolej, popadnu věci a vyrazím do Suchdola na trénink s místním klubem. Tomík straší, že bych mohl za jejich B-tým o víkendu nastoupit. Aby toho nebylo málo v sobotu opět v Pražské klubové čeká utkání s nejslabším týmem soutěže. Ale dost bylo sportu.

Janča mě vytáhla na oběd do Govindy, kde se ukázalo, že na tento typ stravy nejsem stavěn. Zeleninová smršť mě tížila v břiše celý den a během jídla mi bylo i maličko špatně. Když to srovnám s vegetariánským zážitkem po fotbalovém utkání, nedá se to srovnat. Obalované tvarůžky, osmažené, k tomu česnekové brambory, plzeň. Pohádka.

Ve škole se věci taky pohly, mám konečně oficiálně nové zadáni diplomky, celé úterý jsem trápil počítače a kompiloval jádro Elinosu, nadával a přebíhal mezi dvěma stroji.

Tohle všechno jsou důvody, proč jsem nepsal na blog. Bylo sice o čem, ale nebyla valná chuť.

A ještě pohled do blízké budoucnosti : přede mnou na stole leží devět vstupenek na páteční koncert Priessnitz. Původně jsem sice chtěl na Českou filharmonii, ale tu si dám za týden.