Tak jsem konečně po půl roce doma. Rodiče mě skoro nepoznali, pes na mě vrčel (ještě mě totiž nikdy neviděl).
Nejdříve nádherných šest hodin ve vlaku (spestřeno hodinovým čekáním v Jeseníku). Poté jsem rodičovstvu rozchodil připojení k Internetu a seznámil se s psiskem. Poté, co nám v létě zemřel pes Blesk, dostal se k nám roční německý ovčák Nero. Netvářil se na mě dvakrát přivětivě, leč už jsme kamarádi. Kocour Damiánek se se mnou naproti tomu skamarádil hned (a rituálně mi zarazil všechny své drápky do zad).
BTW, Ef, na
fotce je vodní tvrz v Jeseníku, pár desítek metrů za náměstím.
pátek, listopadu 18, 2005
Home sweet home
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 Comments:
tak snad to priste najdem... ale ta pani v informacich rikala ze v jeseniku nic zajimavyho neni... fakt...
Nu, asi tam zije chuderka dlouho :-). V jesenickych laznich je hezky. A v parku celkem taky...
Post a Comment