Nic se něděje, to jen bouchly dveře, výtah zakvílel nad propastí.
Povzdechl jsem si, že se dnes nic nestalo. Nic zajímavého. A když už jsem to chtěl vyklopit sem, do blogu, a přehrál si právě uběhlou středu, uvědomil jsem si, že zas tak málo se nestalo.
Pozor, v následujím textu se vyskytují cizí slova a IT hatmatilka.
Navzdory plánu vyskočit ráno brzo z postele, vydrápal jsem se až nějakou chvíli poté, co stíny ukazovaly na sever. Nebudu raději prozrazovat, kdy jsem do práce dorazil, dodám jen tolik, že jsem se do kanceláře připlížil a sedal si velmi opatrně. Posadil jsem se a záhy získal dvě podstatné informace :
V jedenáct jsme zamknuli, zakódovali a utekli spolu s team leaderem Michalem z budovy. Před ní stál mírně naštvaný Máriin bratr, ale po cestě do Lucerny vychladl. V ní právě plesali maturanti, v přilehlých kavárnách posedávala úroda maturantů a zajména maturantek v plesových róbách. My ovšem nestylově zapadli do podzemní části Lucerny, horko těžko našli volný stůl a po chvíli už před námi postávalo čtvero roztomilých plzní. Nebudu sem psát, že si Mária objednala k pivu rovnou vodku, ona by se zlobila. Testeři dokázali, že během dne pracovali naplno, jejich pullitry se vyprazdňovaly podstatně rychleji než ty před línými vývojáři.
Taktak jsme stihli poslední metro. U Radka jsem si koupil bagetu a doklouzal se ke koleji. Na pokoji zhasnuto, Pepa už spal.
Mimo to se stala jiná pěkná věc, ale o ní až za týden ;) Příští příspěvek bude zajímavější, slibuju.
A proč se příspěvek jmenuje Umakart? Když jsem začal psát, zrovna jsem ho poslouchal a chtěl o něm něco napsat. Ale nenapsal. Chm.
3 Comments:
nj mame posunute denni cykly, spaaanek good... :)
No kdyz te to bavi :)
oh yeah... ;)
Post a Comment