Uteč zimo

Za chvíli začíná nový semestr, nový ročník Strahovské ligy, jaro a tak nějak doufám, že v tomto pořadí. V. , která kvůli mě ztratila brýle, mi vynadala, že je teď na blogu nuda, protože moje hraní s Matlabem ji opravdu nezajímá. Leč, dokud se nedoklepu do nového semestru, hned tak tu veseleji nebude, protože samá práce a žádná zábava dělá z Boba nudného patrona.

Aby řeč nestála : před chvíli jsem hledal původní verzi Bachova boureé, která tak proslavili Jethro Tull. Nakonec jsem ji v rozumné verzi našel.
Doporučuju na link kliknout, skladba je tam volně k poslechu. Předím, než jsem objevil to pravé boureé, vyslechl jsem si jich minimálně 10 jiných - nepoužil jsem totiž google, ale hledal jsem různě po kolejních serverech. Takže přes Haendela, Nohavicu, uplně jiného Bacha a ještě dalšího Bacha jsem se nakonec propracoval k té správné suitě (BWV 996).

Narazil také na Suitu č.5 v e moll (taky Bach). Při prvním poslechu se mi zvuk nějak nezdál a za chvíli mi došlo proč. Klavírista si při skladbě brouká! Myslel jsem si, že jde o nějakou amatérskou nahrávku, ale po chvíli bloumání po síti jsem zjistil, že autor (Glenn Gould) rozhodně amatér nebyl. Poslechl jsem si onu nahrávku ze sedmdesátých let ještě několikrát a brouká tam fakt hezky :)

Ihned jsem si vzpomněl na další mou oblíbenou pasáž ve Dvořákově serenádě, kterou nahrál Kvartet Pražan. Na začátku druhé minuty si někdo odkašle, vrzne židle a poté se otevřou dveře do sálu. Pro mě už je to součást skladby a když jsem slyšel jinou nahrávku, která podobou vadou netrpěla, rychle jsem ji smazal, protože mi tam ve druhé minutě vždy něco chybělo.

Co by nám k tomu řekl otec Furat?

42

---

Na fotce je broukající klavírista