Grrrrr

Nepíšu na blog, protože mě psychicky deptá notebook. Nešikovně jsem si trochu rozbil Acerka a místo něj dočasně dostal zhovadilost jménem Gericom. Je příšerně pomalý, pečlivě si rozmýšlí i pohyb myší. Ale to rozhodně není to nejhorší.

Týrá mě tím, že mu poblikává a zhasíná se display. V naprosto náhodné okamžiky se vypíná a zapne se teprve poté, co se překlopí do jiné polohy. Třikrát v deseti vteřinách. Pak minutu klid. Pak zas. Občas si zařvu, zaklátím s notebookem, ale prdí na mě. Prosím, spílám, hladím, mlátím, vše marné.

Ja vím, že je tam špatný kontakt, ale ta mrcha je zapečetěná, jinak už by tu ležela rozebraná. Přeju jí utrpení v křemíkovém pekle a doufám, že budeme sdílet společnou cestu životem jen velmi krátkou dobu.

Pozitivní je, že Mojito Party dobře dopadla. Pouze Morfici (želva) někdo převrhl do akvárka vonný olej. Veronika ji sice osprchovala a dala na čistého akvária, ale Morfice byla pěkně naštvaná bušila do skla. Někdo Veronice maličko naštípl postel, ale tvrdí, že pod její muší váhou postel ani nevrzne. Peněz se vybralo dost, takže jsme to s Tuttim dotovali jen minimálně. Prostě se sešli fajn lidi.

Abych post zakončil nějak optimisticky: ty křemíková zrůdo, přestaň už blikat, nebo uvidíš, co dokáže skorouželektroinženýr s pájkou! Vypláčeš si své tekuté krystaly, popraskají ti bolestí kondenzátory, odpaří odpory a pak, když si budeš myslet, že to horší být nemůže, vezmu si tě do laboratoří našich magnetiků. Vystavím tě takovým polím, že tvá duše shoří v jednom velkém trýznivém okamžiku žárem tisíců sluncí. Zhyň, stvůro!