Palcem a mečem

Osm hodin a deset minut. Hřiště za kolejí, reflektory svítí, tribuny bouří. Běžím na bránu, vedle mě obránce. Dívám se na míč, a vší silou se napřahuju k bodlu.

Bodlo - fotbalový kop, při kterém se do balónu kope špičkou. Ťěžko se ovlivňuje směr, ale střela má brutální razanci a podivnou trajektorii, špatně se chytá.


Jsem asi tři metry od brány a hodlám prostřelit vše živé před sebou. Dávám do střely maximální sílu. Noha letí, vzduch se trhá, diváci na tribunách vstávají, vrátná přestává luštit křížovku a její rty ševelí tichou modlitbu.

Špička boty se blíží, ale v tom se před míčem objevuje noha obránce. Moje noha naráží do jeho podrážky, palec se bortí, nárt roluje. Padám na zem, noha strašně bolí, v duchu nadávám, sprostě, velmi sprostě, papež se z ničeho nic křižuje a pekelné plameny znenadání zesílily. Ležím na zemi, okolo hlasy, v hlavě hučí a noha pálí, palec brní.

Po chvíli zkouším vstát, ale chodit se s tím moc nedá. Po chvíli procvičování se zdá, že to odnesl jen palec, protože se udržím na obou nohách. Při bližším pohledu zjištuju, že jsem si tím kopem rotrhl kopačky. Dva a půl tisíce v pytli, palec v pytli, zítřejší zápas v pytli. Doufam, že se to rychle zahojí, jinak natáčení taky v pytli.