Rajčatová

Přeskočím sobotní sezení v práci a přesunu se rovnou k sedmé hodině večerní. Vynesli jsme do rozpáleného vzduchu za kolejí gril, Kačer se Šíšou poskakovali po hřišti, rozdělával jsem oheň, probudil telefonem Marwella, ze Stromovky zvučel Music in the Park a pivo teplalo.

Marwell nakonec dorazil a mohli jsme se tak pustit do pětisetové bitvy v nohejbale. Bylo to vyrovnané až do konce, jenže jsme se postupně zlepšovali a zaslouženě vyhráli. Pak už jen maso, grilovaný sýr, pivo a specialita večera: vodka zajezená čerstvým rajčetem s pepřem a solí. Osvěžen několika rajčaty jsem zcela jednoznačně podlehl Veronice v kulečníku a stolní fotbálek jsem už raděj jen pozoroval.

Na závěr večera mě Kačer vyzval ku kulečníku a těšil se, že vyhraje alespoň něco. První kolo opravdu suveréně vyhrál. Druhé si prohrál sám, protože krátce po rozstřelu šoupl černou kouli do díry. Třetí kolo bylo napínavé, hrálo se téměř vyrovnaně, leč polovina mých úderů bylo víceméně náhodná. V závěru už na stole zbyly jen bílá a černá koule. Ty stály na stole tak blbě, že jediná možnost, jak dostat kouli do požadované díry, spočívala ve štouchu bílé koule přes celý stůl na opačnou stranu, tam po odrazu zase zpět téměř na původní místo a bum. Jelikož se mi občas podařilo netrefit kouli do díry ani z třiceti centimetrů, Kačer si mnul ruce. Popadl jsem tedy tágo, pokusil se zaostřit, jen pro efekt jsem chvíli mířil a opačným koncem tága štouchl do koule. Koule poměrně rychle dojela na konec, odrazila a kupodivu směřovala na vyhlédnuté místo. Vypadalo to, že dokonce trefí černou. Trefila. Černá koule se odrazila v podivném úhlu a ještě podivnějším způsobem zahučela do správné díry. Kačer zaplakal.

Inu, štěstí ve hře...