čtvrtek, října 13, 2005

Komu není shůry dáno....

Půjčil jsem si před nedávnem něco knih v Městské knihovně. Před dvěma týdny mi začal chodit z knihovny spam, že bych knížky mohl vrátit. Před týdnem mi napsali domů, jestli jsem si to nerozmyslel a knížky přeci jen nevrátil.

Rozmyslel jsem, shromáždil všechny 4 knihy a vyrazil do knihovny knížky vrátit. Ač bylo půl druhé, knihovna zavřená. Lomcoval jsem k údivu kolemjdoucích dveřmi. Nepovolily. Bylo totiž pondělí...

Donesl jsem tedy knížky domů, zabalené ve vkusné tašce Delvita.

Dnes ráno jsem se rozhodl, že svůj výlet do knihovny zopakuji...ale knížky nikde. U postele nic, na stole nic, ve skříni nic, v posteli nic. Povídám Pepovi, jestli neviděl knížky, že byly v tašce Delvita. Pepa se usmál a zeptal se mě, jestli jsem je třeba nevyhodil...my totiž obvykle dáváme do tašek Delvita papírové a jiné odpadky. Zasmál jsem se od srdce a hledal dál. Knížky nikde, zašel jsem se tedy, jen tak pro jistotu, zeptat uklízečky.

"Ale jo, nějaké knížky tam byly...já si říkala, proč to vyhazujete...ale už je to kontejneru.." A kontejner vyvezen.

A najednou vidím sebe sama, kterak zvedám ze země podivně težkou igelitouv tašku, přihazuju staré časopisy a dávám za dveře....

Inu, koupil jsem si staré knížky v kontejneru...

3 Comments:

M. said...

:-D
Ajaj, ta hlava... ;)

Anonymní said...

mas tam desny hrubky, hanba!

Bob said...

Ha, Bednarice prisla :-). Chyby se snazim opravovat, ale nektere si nevsimnu, i kdyz na ni koukam pet minut...

Ja se je budu snazit vychytat, a ty zas zkus byt trochu velkorysejsi.