Ulomený zub a talíř, co létá

Sobota večer. Únava ze sezení v Mironetu. Nic nového. Nuda v Praze.

Napsal jsem * (nesmím jmenovat) a po chvilce smskování jsme se domluvili, že se sejdem na Letenském náměstí. Chystali jsme se do Ztraceného ráje na Stellu a dobře naložený hermelín. Přijel jsem samozřejmě pozdě a dostalo se mi krátké přednášky, že na mě * musí neustále čekat (což je pravda), že to vypadá, jako bych to dělal naschvál (což není pravda). Naštěstí jsem s touto variantou předem počítal a malým dárkem jsem si * trošku udobřil.

Ve Ztraceném ráji jsme si objednali dvě Stelly a (slyšíte ty tóny Beethovenovy Osudové...?) poprvé si všimli reklamy na akci Berentzenu. Za dva panáky Berentzenu dostane stírací los a ihned vyhráváte! Povídali jsme si, zkoušeli dárek (pastelky), objednal jsem si jídlo. Když byl číšník (Mára) poblíž, zeptala se *, jestli mají ještě losy a jaké jim zbyly ceny. Blikátka na mobil, parádní brýle (tm) a batoh. Dojedl jsem a * se jen tak mezi řečí otázala, jaký mi chutná Berentzen. Po nevinném povídání jsme si objednali dva panáky a dostali los. Po chvíli napětí (hledání vhodné mince k setření) se objevil krásný nápis "Parádní brýle". Dostali jsme brýle a začali se dělat zálusk na batoh....

Pokračování za pár hodin, musím do práce :-)