Harrier

Brouzdal jsem si takhle po síti a nějak se mi podařilo zabrousit na stránky o letectví. Vzpomněl jsem si na jeden letní zážitek.

Jednu červnovou sobotu se celý pokoj hoodně pomalu probouzel. Když jsem se vyškrábal z postele a koukl na zprávy, dočetl jsem se, že do republiky právě přiletěl letoun Harrier GR.7 britského námořnictva. V Roudnici nad Labem totiž probíhala letecká přehlídka Memorial Air Show. Koukl jsem na program televize a zjistil, že ve dvě začíná televizní přenos. Pověděl jsem to Martinovi, který chvilku hloubal a zeptal se, proč si nezajedem přímo do Roudnice. Zjistili jsme spoje a vyrazili.

Letiště v Roudnici je kus za městem, přesto jsme ho našli. Celou dobu jsem se bál, jestli stihneme hlavní program. Když jsme se bližilo k letišti, něco s burácením proletělo nad hlavou. Podle typického tvaru nemohlo být pochyb: Harrier. Tohle letadlo mě lákalo, je to takový malý letecký zázrak. Umí vzlétnout kolmo vzhůru jako helikoptéra, viset ve vzduchu, couvat, ale když je potřeba, umí letět nadzvukovou rychlostí (1.3 MACH). Přidal jsem do kroku a Martin, chtě nechtě též. Harrier znovu nalétával nad letiště, ale tentokráte podezřele pomalu. Přímo na letištěm zastavil a předváděl, co umí. Měl jsem radost jako malý kluk.

A to jsem nevěděl, že uvidím vrtulníky Chinook (dvouvrtulové), nové české Gripeny, staré Migy, L-159 a pak B-25, Hurricane atd atd. Prostě paráda.

Harrier zaparkoval kousek od zabradli, mohli jsme okukovat, kterak ho technici a pilotipripravuji na dalsi vzlet. V jednu chvili do něj růžovým kyblíkem dolévali vodu. Asi do ostřikovačů. Čekali jsme dlouho, ale letadlo se stále nemělo ke startu. Když už jsme odcházeli na vlak, Harrier se opět rozeřval a my jej nakonec viděli vzlétnout pěkne zblízka.