Lucie, noci upije

Kytara, koulování, sněhulák, svíčky, víno, portské, zima, zpěv, klid...


Sice Lucku moc neznám, přesto jsem se vetřel na její oslavu narozenin. (nevnutil ses, ale byl jsi pozvan, pozn. Lucka) Nebudu tu psát, kolik jí je let, ale rozhodně to na ní není poznat. A protože ji neznám, nevěděl jsem, co jím mám k narozeninám dát. Nakonec jsem v misce roztavil dvě deci vosku, připravil si z provázku knot a sklenici na víno jsem tímto přeměnil na vanilkovou svíčku. Oslaveňkyně ji schovala a na stole tak nesvítila. Nu, snad se líbila. (darek se libil, proto jsem si ji nechala zapalit az jindy.......aby mi nevyhorel)

Oslava se nesla v klidném duchu, protože přišli klidní lidé. Seděli jsme, povídali, oslaveňkyně někam neustále odbíhala. V průběhu oslavy Mária (aka Spojka) posílala smsky, kterak je už už na cestě a skoro na koleji. Hanka přinesla kytaru (nádherná dvanáctistrunka Seagull), já nakonec taky; kolejní zdi trpěly naším zpěvem. Když už bylo v jednu hodinu jasné, že Márianedorazí, vyrazili jsme na kolejní hřistě stavět sněhuláka. Sníh moc nelepil, a tak jsme ho hrnuli do středu hřistě s tím,že pak z dostatečného množství sněhu uplácáme pořádného huhuláka. Přesto, že jsme byli jako pěny, stejně si někdo stěžoval, že pobíháme po hřišti a hlučíme. Doplácali jsme huhuláka do velmi podivného tvaru (říkám mu Blizna, ale Freud by nám k tomu řekl své) a přesunuli se do přilehlého parku, kde proběhla velmi brutální sněhová bitva. Nikdo nevyhrál, nikdo nebyl poražen, ale sníh měli všichni na roztodivných místech.

Po koulované jsme dostali chuť na klouzání (tedy já jsem dostal chuť na klouzání, ale zbytek se přidal), vykročili jsme ke stráni. Kopec to nebyl velký, ale málo sněhu a podivná přistání prvních jezdců zbytek od jízdy odradil. Nakonec nás to sjelo jen pět, něktěří vícekrát a jeden z jezdců velmi efektním způsobem (skok plavný ze stráně).

Maličko mokří jsme se vrátili na kolej a po drobném úklidu jsem si posadili okolo stolů(už ve značně prořídlé sestavě) a za brumlání kytar, zpěvu, mlčení a popíjení posledních vín jsme proplouvali nocí.

Vědomí, že už za čtyři hodin vstávám do práce, mě zvedlo z pohovky a vyslo na cestu do hajan.

Fotky jako vždy zde.