Pes a hůl

Někdo si dnes stěžoval, že na blogu není nic veselého, jen samý Mikuláš a fotbal (rozhodně to nebyla Veronika). A protože jsem potvora prodejná, napíšu vám, kterak jsem vracel do půjčovny kostýmy.

Kostýmy kupodivu přežily vcelku bez úhony, jen cylindr byl zevnitř umazaný od hnědého líčidla. Už jsem se smiřoval s tím, že bude třeba v půjčovně něco zaplatit, ale Valča se nabídla, že klobouk zkusí vyčistit. Nezbývalo mnoho času, kostýmy měly být vráceny před šestou hodinou. Valča nakonec cylindr krásně vydrhla a já se jej jal půjčeným fénem vysušit. V půl šesté jsem vyrazil z koleje, s pytlem v ruce jedné a s berlí v ruce druhé. Na Dejvickou jsem přiběhl přesně v okamžiku, kdy odjíždělo metro.

Když jsem konečně dorazil na Národní třídu, čekalo tam na tramvaj příliš mnoho lidí a mně se tím rozhodně nechtělo prodírat. Rychlým, přec důstojným krokem, jsme se já i berle vydali kolejištěm až k půjčovně Ladana. Za pět minut šest jsem dorazil k těžkým vratům. V okamžiku, kdy jsem je pootevřel a chtěl vstoupit, vyřítil se z nich malamut. A po chvíli i postarší paní, křičíce: "Tomáááášíííí, Toomáášííí!. Koukla na mě a postěžovala si, že potvora pořád utíká. Pousmál sem se a vešel do krámu. V krámě ovšem nikdo, dotyčná paní tam pracovala. Pohodil jsem tedy pytel na zem a s berlí v ruce jsem vyšel před dům. Paní psovi spílala a vůbec nehezky mu říkala. Opatrně jsem psa obešel a přikrčen, hůl ve vodorovné poloze, jsem psa směřoval k vratům. Tomáš byl pěkně překvapený a vůbec mu nedošlo, že hůl bez potíží přeskočí. Nakonec nevydržel pohled na svěcenou hůl a vběhl zpět do domu.

Paní mi ještě po cestě do krámu vyprávěla, že psisko utíká často. Jednou takhle k večeru utekl a druhý den ráno jim volali, že psisko pobíhá v tunelu Mrázovka.

To je vše, přátelé.