Slaměný klobouk a maracas

Služebně nejstarší Čuník pokoje včera slavil narozeniny. Rozuměj : spolubydlící Pepa. Objednal dva stoly v Elwoodovi. My pozvaní jsme se maličko zdrželi a tak Pepa seděl chvíli v hospodě sám. Ehm... Posadili jsme se a v mžiku se ukázalo, že dobře cílená reklama prostě funguje. Akce Bacardi : Cuba Libre za 50,-! Bylo mi jasné, že dál už není třeba prohlížet nápojový lístek. A co víc, ke každému takovému míchanému nápoji jsme měli obdržet los. Mezi výhrami čekal slamák a maracas.

Začali jsme pomalu a při první objednáce nesla jen dva nápoje. Vyhráli jsme maracas a zvonění na mobil. Při druhém kole si už dali Cuba Libre téměř všichni, při třetím jsme si nevšiml nikoho, kdo by si nedal. Při kole druhém jim ovšem došly losy, jenže my jsme se nedali a ukecali číšnici, že si za tolik pití výhry zasloužíme. Dostali jsme tedy slamák a dvě chrastítka, obé jsme předali oslavenci. Někdy v této době se strhl velký spor o to, jestli je Ruzyňské letiště schopno přijímat Boeingy 747-400. Slečna Zrnová tvrdila, že nikoliv. Mária podotkla, že minulý týden Jumbo řídila. V salonku bylo sice útulně, ovšem přes spatně těsnící okno nepěkně táhlo a tak jsme se nakonec přesunuli do hlavní místnosti. Debata se stočila na víru, trochu jaderné fyziky a vývoj poznání člověka. Mr. Zrno nám pověděl poučnou historku z dětství. Kdysi zaslechl vtip...

Pepíček jde po probuzení za maminkou a povídá: "Maminko, zdálo se mi o Mařence." "Nevadí Pepíčku, já to vyperu, " povídá maminka.

On ten vtip ovšem nechápal. Zašel tedy za svou maminkou, aby mu jej vysvětlila. Maminka chvíli přemýšlela a nakonec mu odpověděla, že to jednou pochopí. Uplynula spousta času a jednou ráno se Mr. Zrno probudil, zrovna se mu zdálo o nějaké jeho Mařence. A pochopil.

Jedno dvě kolečka Cuba Libre a nakonec přípitek. Vyprávěly se vtipy, nejméně slušný vypustila slečna Zrnová! Nakonec jsme zaplatili a studenou nocí se vydali ke koleji. Zněli jsme jak stádo mentálně postižených chřestýšů, maracas zněly noční Bubenčí. Na kolejních schodech jsem postižené chřestýše naučil píseň "My tu neřveme", která má jednoduchá slova, ale mocný účinek. "My tu neřveme, my jsme potichu, my tu neřveme, tady je klid, tady je klid". Začíná se šeptem a končí se v hladině bolestivosti.

Na pokoji si Peavey všiml, že si Pepa měří obsah cukru v krvi a hned to chtěl vyzkoušet. Pepa tedy vyměnil jehlu v přístroji a Peavey se jal bodat do prstu tak, aby měl přístroj dostatek krve na vyhodnocení. Moc mu to nešelo a tak mu Pepa ukazoval triky, jak ze sebe vymáčknout to správně množství. Podařilo se, Peavey měl 3,7 mmol cukru. Pepa 5,4 mmol.

A pak jsem šel spát, ráno mě čekala práce...

P.S. Na superkvalitní fotografii je vidět had utvořený z míchátek, které jsme dostávali ke každému Cuba Libre. Hádě má přes 250 cm a to ještě čtyři míchátka chybí...