Tlustá koala

Kolegyně Spojka svolala rozlučkovou vycházku na svařené víno. Měl jsem je počkat dole na Můstku, ale poté, co jsem vylezl z metra, baterie telefonu se odporoučela do věčných lovišť a přístroj přestal komunikovat. Bylo 19:15...

Chvíli jsem zevloval okolo stánků a nakonec se vydal bandě naproti. Když jsem došel až k firmě a zjistil, že kanceláře jsou prázdné, došlo mi, že jsem je minul. Otočil jsem se na virtuálním podpadku a svižným krokem jsem pochodoval opět na Můstek. Předesílám, že byla pěkná kosa. U stánků jsem nikoho nepotkal a tak jsem kolem nich kroužil, snažíce se zvětšit pravděpodobnost setkání. V osm hodin mě to přestalo bavit, zašel jsem tedy podívat ke kluzišti, ale nakonec jsem odolal a naposledy se zašel podívat na Můstek. A tam jsem je objevil, kterak popíjí svařené víno a tváří se, že tam postávájí odjakživa.

Postál jsem s nimi, počkal až dopijí a pak jsme se vydali do tepla. Do Tlusté koaly. Příjemná hospůdka s mírně vyššími cenami. Někdo dál pokračoval ve svařáku, někdo pivoval. Už v zcela pozdních hodinách ještě návštěva kanceláře, protože si tam Mária nechala dárek.

Pak už jen rozloučení u nočního busu, cesta noční tramvají do Dejvic a zcela noční spánek.