úterý, ledna 17, 2006

Střepy a střípky


Potkali jsme se dnes s Jančou, kafe vypili, popovídali. Jen tak mezi řečí se zmínila, že si dnes četla blog, že se poslední povídání líbilo. Udělala mi radost, ale to není důvod, proč se o tom zmiňuju. Po cestě z bageterie jsem o tom přemýšlel a občas drobná myšlenka vyskočila i při výrobě protokolů k laborkám.

Mělce jsem přemýšlel o tom, proč sem vlastně píšu. Proč otevřu prohlížeč, potrápím klávesnici, hledám příhodné fotky. Je to prosté, baví mě to. Čekali jste možná hlubokou myšlenku, ale ona hned tak nepřijde. Baví mě psát, mám radost, když vidím, že to někdo čte, že se sem lidé vrací. Někdo se pobaví, zalíbí se mu fotka, odkaz. Nebudu někdy prodávat knihy po tisících, psát do Newsweeku, ani se o mě nebude spekulovat v noviných jako o Ostravakovi. Jenže to není můj cíl, jen to jen taková drobná radost. Nebolí to, napsat pár vět je jednoduché. A když se vám to občas líbí, mám radost.


Nikdy mi nebude tleskat vyprodaná Madison Square (Cube) Garden, nikdy nebudou studenti v Rudolfinu na stojáka napnutě čekat, až vyjdu ze dveří. Přesto hraju na kytaru, na klavír, marně zkouším skládat hudbu a když se najde aspon jedna duše, která si se mnou zazpívá, jsem rád.

Nikdy neuslyším sto tísíc hrdel křičet mé jméno na Nou Campu, ani si kluci na plácku nebudou zkoušet mou otočku. Přesto několikrát týdně vybíhám na kolejní umělou trávu, teší mě, když se nám podaří pěkná kombinace, padne nádherný gól. Ve Strahovské lize jsme už po čtvrté stáli na prahu postupu a propadli, leč budeme to zkoušet dál a dál.

Není moc pravděpodobné, že budou se lidé budou cpát do přednáškových sálů, aby si poslechli mé myšlenky. I tak mám radost, když někomu pomůžu odhalit taje Fourierovy transformace.

Nebudu ani nejlepší partner, milenec, zpěvák, tester, ale když do toho dám srdce...

A jaký je závěr? Že mi stačí ke spokojeností málo? Že velký součet malých radostí může být velká radost? Dělej co můžeš, s tím, co máš, tam, kde jsi. Kéž by.

Děkuji vám za jednu z radostí ;)




Gauss Rifle
- žádné gaussovy kalhoty, ale megnetická puška z kancelářských potřeb.


Officeguns - zbraně z dostupných komponent ;)

7 Comments:

Venda said...

po precteni posledniho prispevku mam radost :) myslim, ze chapes (konecne?) proc se zaviram to temne komurky a za svitu cerveneho svetla se snazim vyrobit to, co jde ve fotosopu rychleji a snadneji :)

btw : u ustni jsem dostal fourierovu transformaci :) tu jsem zvladl....

Bob said...

Ale on ten prispevek nebyl o rychleji/snadneji vs. pomalu/poctive ;)

Co se tyce tve fotokomory, ja si stale myslim, ze na fotce je nejdulezitejsi to, co a jak obsahuje. Technologie je podruzna. Pokud je vysledny 'umelecky' dojem jen dusledkem vlastnosti pouziteho materialu...

Ja si stale myslim, ze tataz vec zachycena dobrym fotografem na analog a dobry digital bude mit stejnou umeleckou hodnotu. Jen pan digital nebude travit cas v komore a oba stejne budou upravovat vysledny snimek na PC.

Nicmene, je to tvoje volba :)

Venda said...

ne , nepochopil :)

nejdulezitejsi je obsah fotky. to se shodneme.
nejde o to, jestli pomalu, rychle....

slo mi o to, ze to delam proto, protoze me to bavi :)

Anonymní said...

To je tak když mě v 22 překvapí vlastní bratr:) Vždycky jsem myslela že tvý heslo je: Výš, dál a rychleji:) jsem ráda, že to tak není:)
Dělej všechno co tě baví, protože už jen z tohodle důvovodu to budeš dělat dobře...

ben said...

sehr gut

ef said...

........a me se to moc libi abys vedel, kdyz to tedy rad slysis........ takze tak

Bob said...

Diky, udelali jste mi radost .)