čtvrtek, března 23, 2006

Smršť

V půl sedmé jsem to zapíchl v práci, přečetl si Vendovu smsku, že má nové brankářské rukavice a zamířil do Bontonu pro nový singl Střepy Priessnitzů. Singl neměli a tak jsem už jen zamířil na kolej, kde nás čekal zápas proti papírově nejsilnějšímu soupeři : Banzai

Chvíli po půl osmé jsem vyběhli s Vendou na hřiště. Byl nabuzený jako boxer před finále těžké váhy, takže jsem ho musel trochu ukliďnovat. Střílel jsem na něj a rukavice fungovaly dobře. Postupně přicházeli i ostatní spoluhřáči a minutu po osmé (začínat se má v osm) přišel i Pája.

Začali jsme opatrně, ale přes pár šancí jsme spíše ostřelovali síť za bránou, než ohrožovali brankáře. Navíc po pár minutách po chybě ve středu hřiště utekl hráč, na kterého jsem před zápasem upozorňoval a prostřelil Vendu. Po gólu jsme se trochu vzpamatovali a začali soupeře přehrávat, leč gól nikde. Tyčky, střely těsně mimo, ale nic z toho. Naštěstí Mates opět nezklamal a z malého úhlu míč do brány dostal. Po chvíli přidal i druhý a šel střídat. První půlku jsme vyhráli 3:1 a nic nebylo jisté.

Jenže ve druhé půlce soupeř fyzicky odpadl a začal pořádný brankostroj. Trochu jsme zanedbávali obranu, ale Venda nás držel. Abych to neokecával, vyhráli jsme 12:3, Mates si připsal 6 gólů, Venda nakonec dostal góly 3, jenže zavinila je laxní obrana. Smolař zápas byl zcela jistě Pepa, který nám názodně předvedl, že dokáže nedat gól téměř ze všech pozic. Ale i on se probral a dva góly dal.

Po fotbale trojpivo v Adéle (nahoře!), něco málo k snědku a spát.

1 Comment:

M. said...

Teda moc pěkný výsledek! :)