Sníh, led, káva, mojito, expedice

Po ránu (12:45) přednáška o magnetických materiálech. Povídání o tom, kterak ošálit elektroměr, o třícentimetrových magnetech, které od sebe dva dospělí lidé téměř nedokázali ani s použitím šroubováků odtrhnout. Rušení objednávky hodinek, neboť tyto nemají podsvícení.

Hodinu a půl v dešti odklízení sněhu z hřiště. Fotbal v dešti a na zrmzlé umělé trávě. Pády na promočenou a studenou trávu jen v kraťasech. Čvachtání vody v botech. Venda bez čoček téměř úplně slepý. Sprcha. Cesta na Letnou, povídání s V. a Žiži o připravované Mojito Party. Těstoviny, pivo, káva, zákusek. Porozumění, cesta zpět do Bubenče. Zima, vybírání hodinek. Goralský čaj, pálení žáhy, vybírání hodinek. Ještě mail do Indie a spát.

Už se mě asi třetí člověk tento týden zeptal, jestli mi něco není, že vypadám smutně. Jsem sice utahaný (čtyři fotbaly v řadě), leč smutný ne. K radosti a veselí sice moc důvodů není, ale rozhodně není proč být smutný. A nebo ne? Tisíc věcí se nepodařilo, jaro na krku, protivné bílé pichlavé malé věci padají neustále z nebe, za nehty zebe, nikdo kolem krku, nic ve vzduchu, jaro ve vzduchu.

Zdá se, že neexistují hodinky, které splňují mé požadavky. Víc peněz se mi dávat nechce a tak se budu muset smířit s datumovkou. Afrika hladoví, Pepa chodí v noci běhat a Bob si vybírá hodinky. Bob si vybral hodinky. Fotka tu někde leží.

Seděl jsem večer u stolu, popíjel nedobrý černý čaj a koukal z okna. Za sklem chvějící se vzduch, nehybné větve stromů, v oparu v dáli sídliště. K nebi se tyčí osvětlený hotel se zelenou hvězdou na věži. Okna se dole mlží, škvírou fouká studený vzduch. Přichází mail.

Ahoj Bobe,
zdravím z města dobrého čaje, britských kosterních pozůstatků a zatuchlého imperialismu čili z Darjeelingu :] Je tu trochu zima a mlhavo, takže nejsou pořádně vidět Himaláje, ale nevadí, snad se urodí zítra a popatřím na Kandzendzundu a mé oko se zaleje slzou sentimentu a lásky k přirodě.

Nezávidím, to nemůžu říct.