Jak jsem neslavil narozeniny

Říkal jsem si, že narozeniny slavit nebudu. Že vlastně není proč, že není s kým, blabla. Shodou okolností se v pátek chystala malá párty u Těsta v bytě, ale narozeniny se mi dařilo zamlčet. Ne však úplně.

Na místě se to ovšem prokeclo a dostal jsem tak pěknou lahev portského a jojo. Party začinala pomalu, ale o to pekelnější měla konec. Někdo měl chytrý nápad a vhodil někomu jinému za triko led. Vzápětí začal souboj, který neměl vítězů jen spoustu poražených s ledem v kalhotech, za krkem a vůbec na podivných místech. Tančilo se(?), pilo, jedlo. Okolo jedné jsme se vydali domů, leč taxikář trval na tom, že nás opravdu šest neuveze. Nechali jsme tedy naše starší, nemocné kolegy cestovat taxíkem a stopli jsme si s Pepou noční tramvaj. Pepa v ní střídavě usínal a probral se teprve tehdy, když mi jeho foťak v tramvaji spadl na zem. Tak jsem neslavil narozeniny v pátek.

Hanka s Pepou furt otravují, ať s nimi jdu do Stromovky, sobotní neoslavu v Abatonu popíšu, až se vrátím.

Nicméně plánovaný závěr přeci jen dopíšu: nakonec se ukázalo, že je rozhodně s kým slavit a bylo to moc fajn. Zničený, zpocený, utancovaný, poštípaný jsem v po šesté rano zalehl a ráno se probudil nabitý energií.

Fotky z Těsto párty najdete tady.