Jaro je vůl

Milé Jaro,

píšu Ti tento dopis, protože jsem rozhořčen Tvým přístupem. Nebudu sem zatahovat tvé minulé vystoupení, přeci jen jsme si vyříkali a nebude otevírat staré rány. Myslel jsem si, že máme dohodou. Posledně jsi to trochu zbabralo, žel bohu, nyní to nevypadá o moc lépe.

Už jen tím, jak jsi přišlo, jsi mnohé naznačilo. Pozdě, jak jinak. Můžeš mi vysvětlit proč jsem na své narozeniny musel chodit večer ve svetru a bundě? Je sice hezké, že přes den svítíš, ale tím jen nahráváš tomu plevelu, který za chvíli začne kvést, čímž mi chystáš pár pěkných prokýchaných a prosmrkaných týdnů. Můžu se Tě jen tak na okraj zeptat, co z toho máš? Platí Ti za to někdo?

Nenech se zmást, že Tě pár škrabálků chválí a páry na ulicích se usmívají. Stějně to dělají proto, abys pěkne rychle zmizelo a pustilo sem konečně léto. Kdyby ses podívalo pořádně, muselo bys vidět, že Tě kde kdo pomlouvá.

Ale nechci na Tebe být zlý, přeci jen Tvá předminulá návštěva byla krásná, jenže od té doby hodně vody a pár domů uteklo. Dám Ti tedy, milé Jaro, ještě jednu šanci. Domluvme se tak, že mi do cesty pošleš jednu milou, chytrou holku. Mimochodem, neměla by mít přítele. Pokud možno ani dva, nula je to kouzelné číslo. A cvrnkni mi prosím do nosu, ať ji poznám, bývám v tomto velmi natvrdlý.

Takže drahé mé Jaro, doufám, že si rozumíme. Nechci vyhrožovat, ale Zima Tě má taky plné kecky, o Létu nemluvě. Podzimu jsi volné, on to má vůbec na háku.

Děkuji Ti za pochopení,

s úctou zůstávám,

Tvůj,

v nadšeném očekávání,

mírně nasraný,

Bob