O kolečko míň

Václavské náměstí - Anděl. Vzdálenost, kterou je možno s využitím MHD urazit za cca 10 minut. Mně to trvalo přes půl hodiny, protože jsem si nechával ujíždět tramvaje, nasedal do špatných, zase vysedal a vracel se. Když jsem vešel do kina, film už běžel přes dvacet minut (reklamy nepočítaje). A to byl jen začátek.

Abych nepředbíhal, nepodařilo se mi nikoho k návštěvě filmu zlákat, šel jsem tedy sám. Tolikrát košem v jednom dni jsem snad ještě nedostal. A protože jsem přišel pozdě, u pokladen jsem nakonec vybral úplně něco jiného. Parádně natočené, bavil jsem se celé dvě hodiny. Menší roličku si tam střihla Jodie Foster a byla úžasná svině.

Vylezl jsem z kina a šel na tramvaj. Byla pěkná kosa a tramvaj nejela. Pozoroval jsem courající se lidi a čekal. Po chvíli čekáni mě probralo troubení. U nástupního ostrůvku zastavila černá Oktávka a vedle stojící opilý kluk do ní kopl. Z auta vystoupil řidič a kluk ho hodil zpátky a něco mu nadával. Pak se zasmál, otevřel si zadní dveře a začal nastupovat. Auto se při pokusu o rozjezd trochu zhouplo a maličko mu najelo na nohu. Opět zanadával, řidič trochu zabral a noha byla vysvobozena. Pak se dveře zavřely, auto odjelo. To vše se odehrálo asi během 40 vteřin a nikoho to zdá se nevyrušilo.

Po dvaceti minutách čekání jsem to nevydržel a šel se podívat na jízdní řád. Když jsem se k němu blížil, došlo mi, co asi tak může znamenat přeškrtnutá číslice 20. Tramvaj nejezdní, nepojede, rekonstrukce, jezdí jinudy a jinam. Nasedl jsem na jinou linku (která už okolo tak třikrát projela) a po přeskočení na autobus X-23 jsem se dovezl na Malostranské náměstí. Nechtělo se mi čekat, měl jsem pár věcí na přemýšlení a strávení, šel jsem pěšky.

Mezi Hradčanskou a Malostranskou je pěkná zkratka, ale to vy určitě víte. Tramvaj se plouží zatáčkami okolo Jeleního příkopu, ale chodec si to střihne rovně. Uprostřed této zkratky stojí klučina na bruslích a přejíždí po cestičce z jedné strany na druhou. Je téměř půlnoc. Cesta vede průrvou mezi strání na jedné straně a betonového korpusu, který zpevňuje vozovku nad ním, na straně druhé. Je tam tma a nejsem si jist, jestli jsou tam lampy. Když jsem přišel k němu, zeptal se mě měkce: "Můžu mít takový dotaz? Neviděls tam dole kolečko z brusle?" Odpověděl jsem, že nikoliv, ale že jsem moc nekoukal, takže tam třeba je. Po dalších dvaceti metrech jsem málem zakopl o hromadu kamení uprostřed cesty. Nebylo to kamení, ale rozbitý betonový sloupek - vypadal, že spadl z výšky. Na něm jsem vyluštil část nápisu "Zde byl ... založen .. Český spolek... Pl.z..e..".

Přes Chotkovy sady, okolo Izraelské ambasády jsem se dostal až na křižovatku před Hradčanskou. Přisel jsem k semaforu, kde mi svítila červená. Okolo ani noha, ale přislo mi v ten okamžik správné počkat na zelenou. Semafor cvakal a po chvilce před přechodem zastavil černý mercedes, který měl také červenou. A tak jsme tam stáli, já opřený o semafor, auto před přechodem a okolo nikdo. Naštěstí mi nakonec zelená naskočila, protože jinak tam asi stojím dodnes.

Protože už byla ukrutná kosa a moje zuby vydávaly zvuk podobný klapání semaforu, raději jsem na Hradčanské sedl na tramvaj, nechtěl jsem mít na svědomí nějakého slepce, který by důvěřivě vyrazil přes cestu.

A to byl teprve pátek.

Proč teď tak málo píšu? Inu, jaro je jen pro vyvolené...