Poznatky z natáčení

Čtyři dny jsem spal 3-4 hodiny, dvanáct hodin stál/seděl/ležel na place, musel jsem se oholit, měl nagelované vlasy, ale stálo to všechno stokrát za to. Čeho se mi naopak dostalo?

První pozorování příprav natáčení bylo plné překvapení. Pán, co seděl za kamerou, nebyl kameraman. Za kamerou seděl asistent (byl to asi Němec a říkali mu Klaus - že by Klaus Fuxjäger?) a kameraman (profesor Šofr) se staral hlavně o správné nasvícení scény, kompozice byla většinou daná požadavkem režiséra. Občas doporučil například kvůli rozšíření záběru jiný objektiv. Výsledný záběr pak jen lehce kontroloval na displeji kamery (bylo to sice klasická filmová, ale měla i video výstup). Přímo do hledáčku kamery jsem ho viděl nahlédnout za celé 4 dny jen jednou.

Poznámka pro Vendu : ke kameře náleželo asi 10 krabic s objektivy (zoom, širokáče..atd), na asistentův pokyn je střelhbitě měnili technici.

Když bylo nahrubo nasvícená scéna a určen pohled, byli jsme přivoláni my : kompars. Postavili nás tak, abychom nekradli světlo někomu z herců (které dočasně představoval někdo ze štábu), aby naše postavení vypadalo v kameře dobře. Proto taky v různých záběrech stejné scény stojíme jinak. Posunutí do stran bylo až 2m, leč divák to nepozná. Jakmile jsme byli na svých místech, dostali jsme pod nohy značky. Pokud to měla být složitější scéna, při technických zkouškách jsme ji nacvičovali třebas 10 krát, zatím bez herců. Když už vše fungovalo, byli přivolání herci a sjeli jsme generálku. Po ní přiběhli maskéři spolu s kostyméry a poopravili náš vzhled. A poté už se jelo naostro.

Někdy jednou (to opravdu málokdy), někdy třikrát (sem tam) a scénu s předáním vyznamenání jsme točili (na ostro!) asi desetkrát. Mezi každou klapkou se musely upravit rekvizity, takže při oné zmiňované scéně jsme tam stáli snad hodinu. To vše pod hromadou světel (někteří drobečci měli 10kW), ve fraku. Dokud režisér neřekl "Beru" "To bylo hezké" "Už se v tom nebudeme babrat"

Občas si režisér rozmyslel "akci", či úspořádání scény, takže všecno pěkně znovu. Ale to se stávalo jen vyjímečně. Velice často se točily například detailní záběry na herce, kde nebyl kompars vidět, popřípadě jen někdo, takže zbytek odpočíval. Stalo se několikrát, že komparsista strávil celý den na place, aniž by se dostal na scénu.

Ovšem i když se udála takováto změna, štáb bez mručení udělal, co se po něm chtělo. Jen kompars občas brblal. Pozorováno mimozemštanem by se mohlo zdát, že režisér nic nedělal, ale je potřeba si uvědomit, že několik měsíců psal scénář a je to právě on, kdo zodpovídá za to, že za 84 milionů vznikne dobrý film. Obklopil se týmem lidí, kteří moc dobře ví, co se po nich chce a umí to převést do filmové podoby.

Ale nebylo všechno růžové.

Kompars byl vždy až na konci potravního řetězce a to jak doslova, tak i obrazně. Na plac jsme přicházeli z vystupujích první. Na snídani párek (štáb měl na výběr). Svačinu dostal vždy štáb, na nás až když zbylo. Na obědě nás štáb předbíhal, opět dostal na výběr z více jídel. Hercům samozřejmě jídlo nosili, čajíčky a kávy vařili. Ale to si nestěžuju, je to pochopitelná situace.

Ve výsledku jsem spokojený a natáčení jsem si užíval. Zatímco zbytek kolegů, kteří právě nestáli na scéně, spal, dřímal, či povídal, motal jsem se neustále po scéně a pozoroval přípravy. Kolikrát v životě bude moct pozorovat oskarového režiséra při práci? Nechtělo se mi moc v pátek odejít, dál jsem koukal na natáčení a nebylo to jen kvůli krásné osvětlovačce.

P.S. Dnes je tu asi spousta chyb, ale nemám sílu to opravovat ;) :(