Sen

Právě jsem se probral a měl jsem jeden z nejhezčích snů v poslední době. A tady je:

Předehra snu se odehrávala na Kubě, kde jsem po návštěvě jedné staré paní byl nucen utíkat lesem, pronásledoval mě voják.

Ale to už jsem v Praze na třídě Jugoslávských partizánů, leč asi trochu v budoucnosti. Courá se po ní celkem dosti lidí, zábradlí není a tramvaje už po ní taky nejezdí. Spousta otevřených hospod. Je podvečer, po dešti. Právě jsem potkal skupinku holek, které hledaly restauraci, kde by se dobře najedly. Zaslech jsem jejich hovor, a protože to tu trochu znám, nabídl jsem se jako průvodce. Restaurací jsme obešli několik, holky vždy zapluly dovnitř, podívat se, kam jsem je to přivedl. Jen jedna malá veselá černovlasá děvčica zůstávala venku a povídala si se mnou.

Opouštěli třetí restauraci (holky nebyly spokojené, popřípadě bylo plno) a děvčica se zaklesla za mou paži. Když jsem procházeli okolo místa, kde je teď obchod u Bílého, oslovili mě tři mladí kluci, jestli bych se na něco nezeptal opodál sedících černoušků. Jestli bych se jich nezeptal na africkou hymnu. Zašel jsem tedy k nim a obšírně se jich ptal, jestli existuje nějaká píseň, která by charakterizovala celou Afriku...

A oni začali zpívat. Slova si nepamatuju, ale zpívali moc hezky. Rytmicky. Tam kdesi u Podbaby, kde už v té době začinal park, se kdosi přidal na bonga. A tak se po večerní ulici rozléhala africká píseň, zpívalo ji spousta lidí po celé délce.

A pak jsem se probudil. V tom snu mám v telefonu číslo oné holky. Do mého reálného telefonu se bohužel nějak nedostalo. Začinalo 607, to vím. A pak už to jen milion kombinací. Krásně se smála.