Aby reč nestála

Nějak jsem se dnes unavil, takže o mé první sázce na sport a výletu kol Prahy až ráno. Tak tedy jen něco krátkého od Johnyho Wolkera.

Včera byly u mne na návštěvě
všechny hvězdy,
- měsíc sedl si do velké lenošky, -
ale když jsem se jich mezi řečí ptal,
zda kdo mou milou někde uhlídal,
tak všichni vstali
a šli ji hledat.

Odešli asi do velmi vzdáleného kraje,
protože dnes jich ani vidět není.
Prší mi do světnice a veliká tma je,
v šeru od všech věcí beru rozloučení:
housle, knihovno, stolku,
pán Bůh je dlužen mi radostnou, červenou holku,
daleko kdesi ji schovává.

Hvězdy a měsíc jsou tuze už staří,
myslím, že se jim nepodaří
dojít až tam...

Musím jít sám.