Pálavo?

Ve 4:44 mi zazvonil budík, kupodivu jsem vstal a v šest už mě vezl vlak ku Mikulovu. Slunko mi svítilo do obličeje, ale byl jsem unavený a líný, jen jsem si nasadil sluneční brýle. Nohy nahoře, přibývající jas a očekávání.

Blížíli jsme se k Brnu a tak jsem ještě jednou zavolal mamce, která měla být v Modřicích na výletě. Dovolal jsem se, ještě spala, ale byla opravdu v Modřicích. A tak jsem v Brně vyskočil a koupil si lístky na MHD. Chvíli poté zavolala H, že je ji přeci jen lépe a že ve tři dorazí.

Z Modřic pochází mamčina rodina, nebyl jsem tam snad 13 let. Ale k domku jsem trefil a mamka mi přišla na proti. Teta Vilma se vůbec nezměnila, zahrádku jsem si pamatoval.

Popovídal jsem si mamkou, pojedl meruňky, vyčochtal se v bázeně, domluvil se se setrou, že se v Brně potkáme. Sestřenice přes druhé koleno mi ukázala fotky, H volala, že před nimi vykolejil vlak, mají tedy spoždění.

Sestra v Brně opravdu čekala a za chvilku už jsme seděli kousek od Hlaváku na zahrádce. Řezané Starobrno chutnalo a scházelo se čím dál víc sestřiných známých. H přijela nakonec o dost později, spoždění se natáhlo na 90 minut. Nakonec dorazil i bratranec Vojta, takže brněnské příbuzenstvo jsem měl kompletní.

Povídali jsme si, tedy H si povídala, Bob po osmé začal usínat. Hodina a půl spánku se začala projevovat. Sestra nám půjčila klíče od bytu a vyrazila s přítelem pro změnu na sever Moravy. Do bytu jsem trefili, málo spali, pozdě vyrazili. Pálavo, pozdě, ale přece.

Pokračovaní zítra. Fotky tu.