S bolavou hlavou

S prázdným žaludkem by se nemělo nakupovat a s bolavou hlavou by se asi nemělo psát na Internet. Ale což, první jsem přežil, snad přežiju i to druhé. Horko, sport, hospoda, neklidné myšlenky.

Doufej v nejlepší, buď připraven na nejhorší. Podle toho jsem se choval a zprávy přicházející z ciziny jsem bral z nadhledem a připravoval se na vše možné. Tedy aspoň jsem si to myslel.

Leč realita bývá vždy o fous horší než představy a tak je mi teď neveselo. Během těch několika týdnů jsem měl dost času na přemýšlení a uvědomil si mnohé. Když jsem si ovšem během dne postupně vyslechl věty, na které by měli mít ženy zbrojní pas, nebylo mi do skoku. Tedy ne že bych si normálně při chůzi poskakoval. Ale i to se může stát.

Rozumím ji a chápu, proč má pocit, že musí udělat tlustou čáru za minulostí. Bohužel jsem o tu minulost zavadil a cítím, že jsem škrtán i s ní.

Mám tendenci tlačit na pilu, neustále objasňovat, nenechat odpočinout. A tak snad poprvé v životě nechám věci plynout. Dám ji čas. Doufám samozřejmě, že se rozhodne správně ;) Ale když ne, on se asi svět nezboří. Jen mi přibyde další bíla řasa navíc. Možná dvě.

Možná jsem tak nevypadal, ale chápu tvé pohnutky. To něco mezi námi se mi líbilo. Bylo to příliš rychlé, pravda. A pokud máme začít od začátku, klidně začněme. Ja nikam nespěchám. Držím ti palce. Sobě též.