pátek, srpna 04, 2006

Rozladěný

Nějak si s ní v poslední době nerozumím. Je pořád nějak divně naladěná, ať ji hladím sebevíc. Ono dobré naladění ji vydrží jen chvíli. Pak se něco stane, naprosto netuším co, a zase hrůza poslouchat.

Když s ní sedím na chodbě, kolemjdoucí občas povytáhnou obočí. Taky si té disharmonie všímají. Nevím, kde je problém, celé léto jsme si rozuměli báječně. Hlavně teď po návratu z výletu je to špatné. Dotknu se krku, pohladím po břiše, ale něco tomu chybí. Kovově chladná a bez barvy.

Zlobí mě kytara, nehraje potvora. Snad je to jen tím počasím.

Před chvílí jsem ji vzal do ruky, chvíli brnkal, ale zase ji postavil do kouta. Asi si při pohledu ven vzpomněla, že byla kdysi podobným cedrem jako na fotce.

2 Comments:

Anonymní said...

Ta fotka je parádní, hned jsem si ji uložila jako tapetu:)
Ivana

reese said...

to vis, jak si jednou privykne na jine ruce ... :) neboj uz ti na ni nesahnu :)