Peču na to!

Během týdne nám konečně namontovali nové sporáky s funkční plynovou troubou. A jelikož nebyla trouba dosud pokřtěna, ujmuli jsme se toho s Pepou sami. José nakoupil potřebné přísady a protože jsme měli hlad, šli jsme se najíst na Ural.

Na pečení došlo až v neděli odpoledne. Sehnali jsme pekáč i pustili se do míchání těsta. Bylo to velmi náročné, ale věřil jsem, že to zvládneme. Pečlivě jsem vysypal obsah sáčku do hrnce, přidal 400 ml vody, deset lžic oleje a míchal a míchal a míchal. Pochválil jsem se za dodržení složitého receptu, přičemž Pepa mezitím pekáč umyl a pomohl mi ho vymazat. Zalili jsme jej těstem a chystali se na nejtěžší část : zapálit troubu.

Princip nám byl vcelku zřejmý, ovšem samotné provedení kulhalo na obě nohy. Když už konečně trouba blafla, Pepa pustil kroutítko příliš rychle, takže trouba zhasla (Pepa měl na starosti pouštění plynu, já jsem zapaloval). Byl to smutný pohled: dva skoroinženýři 10 minut zapalovali plynovou troubu. Nakonec se podařilo, nechali jsme pec vyhřát a šoupli tam pekáč. Po dvaceti minutách (místo plánovaných čtyřiceti) jsme pekáč vytáhli a po chvíli mohli ochutnat vlastnoručně upečený perník z prášku.

Co bude dál? Hruškový koláč?

Skromnost krášlí muže, ale pravý muž se krášliti nemá, a proto nesmíme být skromní přespříliš.

Jaroslav Hašek