Pravá ruka ďábla

Hlavním tématem dnešního dne bylo rameno. Blbě se s ním spí a protože jsem spíše levák, spousta věcí je teď těžší. Kupříkladu večer mi sedl na čelo komár, mozek dal příkaz vymrštit levou ruku a komára zabít. Jenže ecce ruka, ani se nehla. Než mi došlo, že je potřeba použít druhou ruku, komářice měla břuch jak měch, sotva se při klidném odletu držela ve vzduchu.


Co se mi to vlastně stalo? Běžel jsem s míčem zhruba ve středu hřiště, vedle mě bránící hráč. Pokusil se mi ukopnout míč, jenže netrefil. Místo toho zavadil o pravou nohu, tělo letělo kupředu, pootočilo se, takže jsem dopadl přímo na levé rameno. Slyšel jsem křupnutí a údajně jsem pořádně zařval. Chvíli jsem se válel a nadávál, pročež jsem v nadávkách odkráčel ze hřiště. Rameno se hýbalo, ale při některých pohybech to pěkně píchlo a bolest proletěla od ramene až k prstům na nohou. Zvládl jsem se ještě osprchovat a pak už se ruce nechtělo ani hnout.

Ve Vojenské nemocnici mi hodný pan doktor vysvětlil, že jsem si vymkl malý, ale bolavý kloub. Napojení klíční kosti na rameno. A že dostanu Desaultův obvaz na tři týdny. Takže sbohem první ligy, možná tak za měsíc a půl.

Při tom samém fotbale si Duke zlomil malíček a musel druhý den na operaci.


Rád bych poděkoval Josemu, že nás marody do Střešovic doprovodil.

Teď jeden Voltaren a spát.