Sova

Sova? Antonína Sova? Psala básně. Ovšem přes den psala Antonína Sova. Proto měla tak výborný verše.

GROSSMANN: Já vytahuju další problém. Další problém: ponocování.

SIMEK To jsme si polepšili. To není žádnej extrovní problém, ponocování.

GROSSMANN: Jak to, že není extrovní problém. Hele, lidi ponocujou a my pak ponocujeme kvůli nim. Proč například musíme začínat představení o půl osmý. Než přijdu domů, je půlnoc, něco si kuchtím k jídlu, budím slušný sousedy a jsou z toho nepříjemnosti.

ŠIMEK: To vím, co s tím chceš dělat?

GROSSMANN: Začínat o hodně dřív.

ŠIMEK: Prosím tě, to už tady bylo. Hráli jsme od šesti od rána a přišel jen jeden divák a ten ještě zabloudil z baru.

GROSSMANN: Já zkrátka tvrdím, že ponocování by se mělo úředně zakázat.

ŠIMEK: To nemůžeš zakazovat, to je produkt civilizace. To se musí řešit individuálně.

GROSSMANN: Jak?

ŠIMEK: Podívej se, kolik hodin má spát dospělej člověk?

GROSSMANN: To je různý.

ŠIMEK: Jak to, různý? Čet jsi přece nějaký lékařský knihy tlustý. Kolik hodin?

GROSSMANN: Je to různý.

ŠIMEK: Není to různý. Vosum hodin má spát dospělej člověk.


Jedno oko je zavřené a u druhého mi drží víčka nějaký brouk. Slíbil jsem mu za to kapku medu. Brouček drží, nožičky se mu třepou, ale on se nedá! Jdu pro med, brouk už pad.