...

Je to tak, v listopadu se na blogu moc neurodilo. Námětů je stále fůra, jenže jsem buď líný, usnu a nebo to není pro cizí oči. Jenže teď jsem založil nový příspěvek, koukám na blikající kurzor a nevím, jak onu dlouhou pauzu vynahradit.


Částečné zatmění Slunce trvá několik hodin. Pouze na několik krátkých minut (nemůžu si odpustit poznámku, že i krátké minuty při zatmění mají celých 60 sekund - student katedry měření) zmizí sluneční koule zcela a lidé se smí ke Slunci podívat přímo. Krajina potemní, zvířata ztichnou, všichni hledí na oblohu.

Proč o tom mluvím? Protože jsem v neděli takové zatmění zažil. Černé těleso měsíce a okolo něj tenký prstýnek sluneční koróny.

No nic, chtěl jsem se rozepsat, ale mozek jede na neutrál, píšu už skoro poslepu. Dobrou.

Celý příspěvek...

Zahustíme

Chvíli jsem na blog nepsal, nebyl čas. A byl-li čas, našly se lepší věci na práci.

Sport

Dětský ostrov, sobota
V sobotu v brzkých hodinách nastoupil Bob k zápasu PKFL. Kádr Hobliny Jižák notně prořídl a tak nebylo nikoho, kdo by střídal. Přesto se Hoblina vrhla statečně do arény a brzy vedla 1:0. Ale schylovalo se k apokalypse. První poločas Hoblina prohrála 3:1, přesto nešlo o tragický výsledek. Ten se utvořil až v druhém poločase. 8:2.

Strahov, pondělí
V pondělí bylo celé Bubenečské paralele jasné, že tento zápas musí vyhrát. Soustředěný tým nastoupil k osudovému zápasu ochuzen o tři hráče. A osud zazvonil na hranu poprvé, nechytatelné bodlo, 1:0 pro Vobě stejný. Naštěstí se brzy podařilo srovnat, opět ztratit vedení a znovu srovnat. Pak už se Paralele dařilo a do šaten by se šlo za stavu 5:2, pokud by u hřiště nejaké šatny byly. Tým nakonec vydržel a dotáhl zápas do vítězného konce 9:4. Gratulujeme.

Kultura

Slovanský dům, pátek
Noc reklamožroutů, 500 reklam v pěti hodinách.

Palác Adria, sobota
Heřmánek, Bartoška, Jakub, jeho pán, M, Bob, Tlustá koala, Stella, Hoegaarden, výtečný štrůdl, zima v Dejvicích.

Klubovna koleje, středa
Ginger jako Vlasta, Bob jako Přemysl. Dívčí válka. Premiéra 13.12.2006.

Škola
Semestrálka pro Paulose, pár dlouhých nocí.


Práce
Neřeknu, nebaví.

Celý příspěvek...

Nejtežší zkouška

Podařilo se mi absolvovat nejtěžší zkoušku na fakultě. Není to ani Teorie elektromagnetického ani Teorie obvodů. Matematika 6F byla proti téhle zkoušce brnkačka, o Systémech pro řízení raděj ani nemluvím. Ano, bylo to Němčina pro mírně pokročilé.


Předminulé pondělí jsem přišel před katedru jazyků, přehlédl čtvero zvonků s nápisem Němčina a na jeden z nich zazvonil. Nic. Vybral jsem další, zmáčknul. Za okamžik zabzučel zámek, byl jsem vpuštěn. Našel jsem správnou kancelář, vstoupil a pravil, že bych se rád nechal vyzkoušet z Němčiny. Ze tří sedících němčinářek se otočila jen jedna a hned se ptala, kdy by se mi to hodilo. Než jsem stačil odpovědět, popsala mi svůj rozvrh. Můžu přijít ve středu a nebo v pátek. Vybral jsem si pátek.

Ve čtvrtek večer jsem kýchal, kašlal, bručel a potil se. Páteční ráno nebylo lepší, přesto jsem ráno vstal a vyrazil do Zikovy ulice. Tam jsem se nakonec pro nemoc omluvil a přesunul zkoušku na pondělí. Víkend jsem přežil a téměř zdráv přišel na písemnou část zkoušky. Zkoušející přišla pozdě, ale nabídla mi na oplátku jeden bonusový bod. Posadila mě k sobě do kanceláře, podala písemku a jala se ťukat něco do počítače.

Psal jsem, potil se, přemýšlel, viděl na sebou hubovat Jedličkovou, opakoval si mantru 'Das ist das schnellste Auto. Das Auto ist am schnellsten.' Když už jsem citil, že nic nevymyslím, povolal jsem kata. Opravili jsme písemku, spočítali body. Do hranice pro absolvování mi chyběl jeden bod. Ano, ten bonusový. Vida, postupuju dál, ve středu bude ústní část. Dostanu odborné texty, budu o nich konverzovat.

Je středa, v kanceláři otevírám notebook, datluju slovíčka a snažím se pochopit text. Tentokráte není místnost prázdná, ale posedávájí tam další lektorky. Přichází osudová minuta, jsem tázán na text. Vypouštím ze sebe podivné větné útvary, palce u nohou se kroutí, ostatní němčinářky začínají rychleji dýchat. Některé tlučou hlavou o stěnu, jiné strkají prsty do zásuvek. Venku se setmělo, zvedá se vítr a průvan odnáší naději. "Bohuslave, to bylo strašné, potřebuju panáka. Co s váma?" A pak se mě zeptá, kolik fakult má ČVUT. Hloubám, pokouším se vytvořit nějakou fakultu, ale místo stavební (Bau-) tvořím stromovou (Baum-). "Tak to by nešlo, Bohuslave, přijdete v pátek a vyjmenujete mi fakulty. Známku vám do systému klidně napíšu, ale do indexu až v pátek."

Naučil jsem se všech sedm fakult, odříkal je a dostal známku. Pět návštěv školy kvůli jedné zkoušce, to se mi ještě nestalo. Inu, Němčina.

Celý příspěvek...

Těžký život s

Plán zněl jasně: "Koncert České filharmonie v sobotu ve tři."

A realita? Po probuzení koukám a vstupenky nikde. Prohrabal jsem hromadu řekněmě studijních materiálů na stole, ale nic. No dobře, asi budou v práci. Po cestě se aspoň stavím v Mironetu a něco nakoupím. Jenže ouha, v práci jsem kromě kolegy, který si tam v sobotu vařil čaj, nic nenašel. Ach jo, zase budu muset přesvědčit pokladní, ať mi vytiskne kopie, pak čekat, jestli se neobjeví někdo s originálem lístků a ještě před M vypadat jako trubka. Na koleji podniknu ještě poslední pokus. Omylem jsem sáhl na učebnici Němčiny a s odporem jsem odskočil. Učebnice se otevírá a v ní dva lístky.

Před koncertem jsme ještě zašli na výstavu soudobé české malby, ale na zadek jsme z ní nepadli. Ze všech obrazů se mi líbili asi tři, jenže výtvarnu nerozumím skoro vůbec, obrazy ke mně přiliš nemluví. Ve tři hodiny už jsme pohodlně stáli v poslední řadě a čekali na začátek koncert. Budu-li stručný, Čajkovský nic moc, Dvořák parádní, nohy bolely.

Po koncertu jsme vyrazili směr Karlovo náměstí, protože jsem se až po domluvení koncertu dozvěděl, že mám i fotbal. Bylo už celkem frišno, zápas plný nervů (prohrávali jsme i 4:1, stáhli na 4:3, tlačili, tlačili, ale nevyrovnali). M mrzla, koukala a zcela určitě v duchu fandila .). Po fotbale hospoda, jídlo, pivo a odchod do lépe vytopeného podniku.

A pak se mnou jdětě na kocert.

Celý příspěvek...

Houpačka

Tak pane vrchní, to máme jednoho nemocného Mickeyho, rozbitého Jirčáka, nachlazeného Boba. Toho Boba mi vemte, on je magor, on bude hrát i tak. 37.2 není žádná teplota. A dejte mu něco najíst, od rána skoro nic neměl.


Zápas jsme začali netradičně, prohrávali brzo 2:0. Soupeř byl sice hratelný, ale udělali jsme několiko chyb. Snížili jsme, ale na začátku druhého poločasu jsme prohrávali 2:1. Podařilo se nám srovnat a dokonce zvýšit na 4:3. Jenže....jenže za dalších pár minut to bylo 5:5. Mates beží sám na bránu, zpomaluje a trefuje brankáře. Pepa střílí, vnitřní tyč. A dva body se vypařily. Ještě, že nám zůstal aspoň ten jeden.

Jak je vidět, přeci jen na první ligu máme, jen nechybovat.

Celý příspěvek...