úterý, listopadu 07, 2006

Těžký život s

Plán zněl jasně: "Koncert České filharmonie v sobotu ve tři."

A realita? Po probuzení koukám a vstupenky nikde. Prohrabal jsem hromadu řekněmě studijních materiálů na stole, ale nic. No dobře, asi budou v práci. Po cestě se aspoň stavím v Mironetu a něco nakoupím. Jenže ouha, v práci jsem kromě kolegy, který si tam v sobotu vařil čaj, nic nenašel. Ach jo, zase budu muset přesvědčit pokladní, ať mi vytiskne kopie, pak čekat, jestli se neobjeví někdo s originálem lístků a ještě před M vypadat jako trubka. Na koleji podniknu ještě poslední pokus. Omylem jsem sáhl na učebnici Němčiny a s odporem jsem odskočil. Učebnice se otevírá a v ní dva lístky.

Před koncertem jsme ještě zašli na výstavu soudobé české malby, ale na zadek jsme z ní nepadli. Ze všech obrazů se mi líbili asi tři, jenže výtvarnu nerozumím skoro vůbec, obrazy ke mně přiliš nemluví. Ve tři hodiny už jsme pohodlně stáli v poslední řadě a čekali na začátek koncert. Budu-li stručný, Čajkovský nic moc, Dvořák parádní, nohy bolely.

Po koncertu jsme vyrazili směr Karlovo náměstí, protože jsem se až po domluvení koncertu dozvěděl, že mám i fotbal. Bylo už celkem frišno, zápas plný nervů (prohrávali jsme i 4:1, stáhli na 4:3, tlačili, tlačili, ale nevyrovnali). M mrzla, koukala a zcela určitě v duchu fandila .). Po fotbale hospoda, jídlo, pivo a odchod do lépe vytopeného podniku.

A pak se mnou jdětě na kocert.

2 Comments:

Ivanka said...

ja chci, ja chci! kdy a kam pujdeme? chystame se s Kamilem provětrat Miliona do Phy...před vanocema:-P takže si rezervujeme jedno tvoje poledne na oběd a třeba večer na jedno pětipivo i s Kamilovým bratrem a jeho ženou, co ty na to?

Bob said...

Staci rict ;)