Nejtežší zkouška

Podařilo se mi absolvovat nejtěžší zkoušku na fakultě. Není to ani Teorie elektromagnetického ani Teorie obvodů. Matematika 6F byla proti téhle zkoušce brnkačka, o Systémech pro řízení raděj ani nemluvím. Ano, bylo to Němčina pro mírně pokročilé.


Předminulé pondělí jsem přišel před katedru jazyků, přehlédl čtvero zvonků s nápisem Němčina a na jeden z nich zazvonil. Nic. Vybral jsem další, zmáčknul. Za okamžik zabzučel zámek, byl jsem vpuštěn. Našel jsem správnou kancelář, vstoupil a pravil, že bych se rád nechal vyzkoušet z Němčiny. Ze tří sedících němčinářek se otočila jen jedna a hned se ptala, kdy by se mi to hodilo. Než jsem stačil odpovědět, popsala mi svůj rozvrh. Můžu přijít ve středu a nebo v pátek. Vybral jsem si pátek.

Ve čtvrtek večer jsem kýchal, kašlal, bručel a potil se. Páteční ráno nebylo lepší, přesto jsem ráno vstal a vyrazil do Zikovy ulice. Tam jsem se nakonec pro nemoc omluvil a přesunul zkoušku na pondělí. Víkend jsem přežil a téměř zdráv přišel na písemnou část zkoušky. Zkoušející přišla pozdě, ale nabídla mi na oplátku jeden bonusový bod. Posadila mě k sobě do kanceláře, podala písemku a jala se ťukat něco do počítače.

Psal jsem, potil se, přemýšlel, viděl na sebou hubovat Jedličkovou, opakoval si mantru 'Das ist das schnellste Auto. Das Auto ist am schnellsten.' Když už jsem citil, že nic nevymyslím, povolal jsem kata. Opravili jsme písemku, spočítali body. Do hranice pro absolvování mi chyběl jeden bod. Ano, ten bonusový. Vida, postupuju dál, ve středu bude ústní část. Dostanu odborné texty, budu o nich konverzovat.

Je středa, v kanceláři otevírám notebook, datluju slovíčka a snažím se pochopit text. Tentokráte není místnost prázdná, ale posedávájí tam další lektorky. Přichází osudová minuta, jsem tázán na text. Vypouštím ze sebe podivné větné útvary, palce u nohou se kroutí, ostatní němčinářky začínají rychleji dýchat. Některé tlučou hlavou o stěnu, jiné strkají prsty do zásuvek. Venku se setmělo, zvedá se vítr a průvan odnáší naději. "Bohuslave, to bylo strašné, potřebuju panáka. Co s váma?" A pak se mě zeptá, kolik fakult má ČVUT. Hloubám, pokouším se vytvořit nějakou fakultu, ale místo stavební (Bau-) tvořím stromovou (Baum-). "Tak to by nešlo, Bohuslave, přijdete v pátek a vyjmenujete mi fakulty. Známku vám do systému klidně napíšu, ale do indexu až v pátek."

Naučil jsem se všech sedm fakult, odříkal je a dostal známku. Pět návštěv školy kvůli jedné zkoušce, to se mi ještě nestalo. Inu, Němčina.