Homeless

Poté, co jsem konečně získal zápočet, stavil jsem se v práci, vyzvedl si něco peněz (ovšem o dost míň, než jsem čekal). Těsně před odchodem z práce začal padat ten protivný sníh a přesto, že jsem kopal do všech vloček, které letěly okolo, nepomohlo to a Dejvice jsou bílé jak Bob před maturitou. Hodil jsem na kolej tašku a vydal se k bratrovi K., která mě požádala o malou pomoc.

Bratr bydlí jen kousek od koleje, vyrazil jsem pěšmo a snažil se, aby mi sníh nesedal na borůvkový muffin, který jsem zakusoval. Našel jsem správné číslo popisné, ke kterému se, pár kroků přede mnou, blížilo dva malí kluci. Když jsem se objevil za nimi, hledali zrovínka klíče od vchodu. Naklonil jsem se ke zvonkům a oni si mě všimli. Pěkně se lekli a jeden z nich skoro vykřikl:"Co chcete!?" "Já jdu taky dovnitř," povídám. "Jo? A za kým?" ptal se ten menší podezřívavě. "Za J...tou," odpověděl jsem s úsměvem a zmáčkl příslušný znovek. Když se brácha ozval a uchoslyšně mě poznal, kluci se trochu uklidnili. Zámek zadrnčel a brácha mě pustil dovnitř. "Já jsem se vás hrozně lekl," přiznal se prcek. Asi bych se měl oholit a ostříhat, řekl bych. Vousy a vlasy plné sněhu, vůbec se jim nedivím.

Počítač jsem nakonec opravil, dostal za to výborný Moravský muškát z vinařství Blanky Ďurinové, který teď popíjím. Ještě mě čeká jeden počítač, ale asi ho nechám na zítřek, snad Janča promine.

Pustil jsem si televizi a rozhodně jsem neprohloupil. Nejdřív parádní dokument o Bobovi McFerrin, kterého asi znáte jako autora písně Don't worry, be happy, leč tento pán toho nahrál mnohém více a jeho novější písně/skladby jsou moc fajn. Poté navázal Letající cirkus a Červený trpaslík. Takže sice sám, ale spokojen...