Měl jsem teď zdánlivou blogovací pauzu. Psal jsem totiž ouplně někam jinam.
Jančidlo má zanedlouho narozeniny, takže jsem hloubal, hloubal, čím bych ji udělal radost. A protože jsem duše skrz naskrz počítači prolezlá, nakonec jsem si u ní vyprosil cestovní deník, který jsme si psali při naší cestě Irskem v létě 2004. Chtěli jsme zážitky z cest umístit někam na web, ale nebyl stále čas.
A když už bloguju, rozhodl jsem se přepsat deník (doplňený o fotky) do blogu. Ale ne všechno najednou, ale pěkne postupně po dnech, tak jak jsme přidávali zápisky. Celá cesta se tedy virtuálně odehrává znovu, takže nám můžete držet palce, ať vše dobře dopadne.
Teď právě (v červenci 2004) hledáme v Dublinu práci a zatím se nám moc nedaří. Ať vás cesta baví tak, jako nás tehdy. O dramatické příhody, roztržky, namáhavé pochody, podivné řidiče a podivná zvířata nebude nouze. Už s Jančou spolu nejsme, ale cesta do nás vytetovala znamení, která hned tak nezmizí. Zvu vás tedy jménem nás obou na cestu. (A třeba Janča napíše svůj první komentář na blog;)
Irsko 2004
úterý, března 28, 2006
Kukačka
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 Comments:
Bob z toho měl radost, rád si hraje a umí přemlouvat, jinak bych totiž k doslovnému přepisování deníku nikdy nesvolila, překvapil mě. :)
no..on Bob tak dloho skemra a rype, nez clovek povoli :)
ale jeste ze jsi povolila....pac denik je super ;)
Post a Comment