Spolehlivost a komplexní řízení jakosti

Podivný název, co? To jsem měl totiž jednou dobrý nápad a zapsal jsem si něco z katedry kybernetiky. Je totiž jediný povinně volitelný předmět za 6 kreditů. Želbohu, nebylo to zadarmo. Mé temné tušení se naplnilo: na cvičení se chodí k tabuli a počítá. To už se mi pěkně dlouho nepoštěstilo. Naposledy nás lákal mnich Nentvich k tabuli v Matematice 6F a nedostal nás tam. A když už k tabuli, tak pořádně.

Když zadal cvičící příklad, který bych opravdu nechtěl počítat, ozvalo se moje jméno. Měl jsem odvodit vztah mezi obecnými a centrovanými momenty k=tého stupně. Pokud jste mě někdo viděl psát, tak si dokážete představit, jak to na tabuli vypadalo. Míhaly se tam exponenty, kombinační čísla, sumy a místnost za chvíli halil křídový prach. Nějak jsem to doklepal do konce a z hlubokým vydechnutím se posadil.

Večer mě čekal opět fotbal, ovšem nyní z jiné perspektivy. Našemu spřátelenému týmu totiž pro dnešní zápas chyběl brankář a nepodařilo se mi sehnat náhradu. Půjčil jsem si tedy od Vendy rukavice s nákoleníky (tedy, obojí zvlášť, rukavice neměly nákoleníky) a šel se stresovat do brány. Upozornil jsem spoluhráče, že opravdu nejsem brankář a začalo se hrát. Nedokážu posoudit, jak jsme chytal, ale asi to nebylo nic moc, protože jsme nakonec prohráli. Kluci tedy občas nechávali vzadu pěkné díry a na většinu míčů, které skončili v bráně, jsme si sáhl, ale... Nu co, Petr Čech dnes taky neměl den a dostal gól, který mohl chytit ;)

Dnes tedy dva výrazné zážitky, jeden ve stoje u tabule, druhý převážně vleže na zrmzlé zemi.