Nextra

Courali jsme se pomalu chodbou. Když jsme míjeli pokoj 83, ukázal jsem na něj a upozornil ji, že jsem v tom pokoji několik let bydlel. Podívala se na mě trochu překvapeně a ptala se, kdy přesně. Odpověděl jsem, přesto se ji něco nezdálo. V tomhle pokoji totiž potkala svého kluka.

Tedy, potkala ho už dříve, ale před těmito dveřmi udělala jedno velké rozhodnutí. Znali se už nějakou dobu a zrovna se týden neviděli. Chyběl jí, chtěla mu to říct, ale nebyla si jistá. Nakonec se sebrala a přišla před pokoj. Váhala, nevěděla, bála se. Pak se podívala na dveře pozorněji a uviděla velkou samolepku Nextra. A najednou viděla Next i Extra. Pousmála se, zaklepala na dveře a vešla. A ten den to vše začalo, první pusa, vztah jak řemen.

Když mi tohle pověděla, koukal jsme tentokrát překvapeně já. Tu samolepku jsem tam totiž nalepil osobně. Spousta vzpomínek, která se k tomu pokoji váže. Rozchod, sblížení, smutek po opětném a definitivním rozklížení. Obraz holky v pruhovaném pyžamu, která jedné noci vběhla do pokoje, skočila do postele, kousla mě do loktu, opět vyskočila a utekla. A pak jsme spolu byli dva roky.

Bylo vidět, že taky přemítá. Ona s tím svým stále je, ale trápí se. Vyprávěla o jejich poprvé, nemohl jsem se nezeptat, na které posteli. Na té u skříně, na té mojí. Pak jsme seděli na chodbě a povídali si. Je utrápená, unavená ze strachu.

Vracíme se chodbou zpět, už je hodně pozdě, míjíme opět ty samé dveře.

"Teda, nevím, jestli sis všimla, ale ono je v tom napsáno i Ex".

"Já jsem se taky všimla," odpověděla smutně a počítala pohledem čáry na linoleu.

Snad nebude tak špatně.

Určitě by se dali dohromady i jinak, ale stejně z toho mám trochu husí kůži.